deprese
Zkončila jedna část mého života,myslím ,že byla moc důležitá a hlavně dosti poučná.Pochopila jsem,že někdy je lepší sundat své růžové brýle a ne si stále jen nalhávat,že mi je vlastně fajn a že se všechny problémy vyřeší,nevyřeší!!!Když pro vás někdo znamená strašně moc,jste ochotni pro něj trpět,ale sekra proč???Vždyt to nemáme zapotřebí.Jo řekne se to fajn,ale jak to udělat-být v pohodě??Mě je ted asi relativně fajn,začínám si zvykat na všechno co se kolem mě děje,jen když nad tím začnu přemýšlet,je mi z toho na nic.Kdyby se dal vrátit čas,spoustu věcí bych udělala jinak,ale je zbytečný nad tím přemýšlet.A proč vlastně tohle píšu???Chci říct jednomu človíčkovi,že at jsme si ublížili jakkoliv,moc mě to mrzí a doufám že se spolu dokážeme časem bavit a třeba za pár let být zase spolu,nechci to,aspon ne ted,udělal si něco,co ti nikdy neodpustim,zradit nejlepšího kámoše to se prostě nedělá,ale jinak mi s tebou bylo i fajn,stejně si tohle nepřečteš,ale i kdyby....no a další chci říct někomu,komu jsem zase ublížila já a vím že se mu už ozvat prostě nemůžu-cítila jsem k tobě vždycky něco zvláštního a budu to cítit ještě dlouho,hodně na tebe myslim,nemůžu říct že tě miluju to ne,ale něco ve mě je,a blbý promin neomluví to,jak jsem ti ublížila vím,ale věř mi že je mi z toho zle,nechtěla jsem ti ublížit.
