2. směna   15.Červen 2004


Tak už podruhé vám mohu přiblížit pár okamžiků svého dozatímního života. Jelikož náš matikář v dnešní hodině matematiky pozoroval s úšklebkem na tváři drobné ptactvo ničící svými výkaly majestátně zaparkované auto pana ředitele, mohli jsme se věnovat rozhazování papírků po třídě, posílání všemožných anket a důvěrných vzkazů. V jednom takovém dopise, jsem se od spolužáka dozvěděla, že jsem kanec. Byla jsem zmatená, protože jsem nevěděla, zda-li mám býti nadšena a polichocena nebo nadále značně vyvedená z míry. Vysvětlení se ke mně nedostavilo a to jenom proto, že mé chichotající se spolužačky mi vytrvale odmítaly poslat ten drobný papír. Tato událost se tedy zapisuje mezi další úkazy akta-x.
V hodině chemie jsem se musela částečně zarazit v opisování vzorců kyselin z šikovného plakátu visícího na zdi učebny a pozastavit se nad výrokem vyučující profesorky. Řekla - "Zacházej s těmi žaluziemi jako člověk! Víš přece, že škola nemá peníze na nové..." (a protože škola nemá peníze...) Jakobych to už někde slyšela :)
V dnešní chvilce určené pro požívání pokusů a experimentů našich "kuchařek", jsme společně (já a mé spolusedící kolegyně u stolu) prohlásili školní jídelnu za muniční sklad. Některá "jídla" nám silně připomínala chemické bojové zbraně hromadného ničení. Například fosforová omáčka na ostré buchty, játrový granát či střelivo z nedovařené rýže.
Zaskočená jsem byla kromě okurky dnešního tzv. oběda také otázkou mé kamarádky - "Zajdem na koupák, né?" Po párminutovém uvážení jsme se přeci dohodli, že vytáhneme svá líná pozadí na čerstvý vzduch velkoměsta. Na letním rekeračním zřízení bylo všehovšudy 15 lidí. Z toho tři plavčíci, chlípně obhlížející chlápek, necudně odhalená ženština, parta puberťáků a mladší osazenstvo navštěvující ještě mateřskou školku. Voda byla studená a neobvykle mokrá, foukal severozápadní vítr a nám se podezřele rychle zmenšoval obsah peněženek. I když jako začátek léta to nebylo nejhorší.
Touto etudou končí 2. směna a já se s vámi pro dnešek loučím. eiza :) napsal/a: A.d.r.i.a.n.k.a.... 20:44 | Link komentáře (0)



1. směna   14.Červen 2004


Proč zrovna první směna? Před docela krátkou dobou jsem si přečetla knihu Stevena Kinga "Holčička, která měla ráda Toma Gordona". Tato kniha mě částečně inspirovala a navíc toto je první záznam mého "deníku".
Dnes, když jsem prováděla očistu v hygienickém jádru našeho obydlí, jsem si všimla nového nepřirozeného zbarvení svého kolena. Bude to asi následek nedávného zranění, jež se odehrálo v prostorách tělocvičny naší "milované" školy při drobném konfliktu s rozvrzanými parketami. Moje koleno by vůbec nemuselo utržit řezné rány, kdyby někdo podlahu opravil a tím by odstranil škvíry a nadzvednuté rohy parket. Ale protože škola nemá peníze, tak nebude nic. Tato věta se poslední dobou ozývá až moc často chodbami školy. Zmínka o tělocvičně mi připomněla dnešní "záživnou" a alespoň pro mě útrpnou hodinu tělocviku. Na programu byla gymnastika. V první polovině hodiny jsem dosáhla pouze poškození svého psychického zdraví. Jenomže nastal okamžik, kdy se hodina chýlila ke konci a my jsme se ve dvojicích měli pokusit o stojky všeho druhu. Má "spolupracovnice" byla zřejmě zaměstnána jiným objektem než mnou a tak se mé tělo pomalu kácelo s naivní nadějí záchrany před pádem...a....nic. ozvala se dutá rána a já počítala andělíčky. Vyvázla jsem pouze s nalomeným mečovitým výběžkem hrudní kosti, o kterém už dlouho pochybuju, jestli je vůbec součásti mé kostry, pochroumanou páteří a střevy spletenějšími více než za normálních okolností. Tímto se s vámi prozatím loučím! eiza :) napsal/a: A.d.r.i.a.n.k.a.... 20:22 | Link komentáře (0)