1. směna 14.Červen 2004
Proč zrovna první směna? Před docela krátkou dobou jsem si přečetla knihu Stevena Kinga "Holčička, která měla ráda Toma Gordona". Tato kniha mě částečně inspirovala a navíc toto je první záznam mého "deníku".
Dnes, když jsem prováděla očistu v hygienickém jádru našeho obydlí, jsem si všimla nového nepřirozeného zbarvení svého kolena. Bude to asi následek nedávného zranění, jež se odehrálo v prostorách tělocvičny naší "milované" školy při drobném konfliktu s rozvrzanými parketami. Moje koleno by vůbec nemuselo utržit řezné rány, kdyby někdo podlahu opravil a tím by odstranil škvíry a nadzvednuté rohy parket. Ale protože škola nemá peníze, tak nebude nic. Tato věta se poslední dobou ozývá až moc často chodbami školy. Zmínka o tělocvičně mi připomněla dnešní "záživnou" a alespoň pro mě útrpnou hodinu tělocviku. Na programu byla gymnastika. V první polovině hodiny jsem dosáhla pouze poškození svého psychického zdraví. Jenomže nastal okamžik, kdy se hodina chýlila ke konci a my jsme se ve dvojicích měli pokusit o stojky všeho druhu. Má "spolupracovnice" byla zřejmě zaměstnána jiným objektem než mnou a tak se mé tělo pomalu kácelo s naivní nadějí záchrany před pádem...a....nic. ozvala se dutá rána a já počítala andělíčky. Vyvázla jsem pouze s nalomeným mečovitým výběžkem hrudní kosti, o kterém už dlouho pochybuju, jestli je vůbec součásti mé kostry, pochroumanou páteří a střevy spletenějšími více než za normálních okolností. Tímto se s vámi prozatím loučím! eiza :)
napsal/a: A.d.r.i.a.n.k.a.... 20:22 | Link
