....mno, tak jsem přijela s tábora...jak nehorázně moooc jsem se těšila.. a teď jsem tu, konečeně... touha vrátit se zpět mě ještě nějak nepohltila.. třeba ani nepřijde.. co už... a co teď..?... hmm.. teď citím jen neuvěřitelnou bolest.. zradu 2 lidí, které jsem milovala nadevše....nejlepší kamrádka a "můj" kluk.. nebo aspon byl můj..to je tak, když se vám 2 lidi, kteří pro vás znamenají svět..dají dohromady..když ono to vážně bolí.. chtěla bych umět mávnout proutkem a dělat, žhe se nic nestalo..jenže ono to nejde...kolikrát jsem si řekla, žhe nebudu jak všechny holky.. obrečívat rozchody.. žhe je to prostě osud .. žhe co se má stát se stane.. a teď.. teď tu ležím na kolenou..slza mi stéká po tváři.. a já vůbec nevím, jestli mám být naštvaná... jestli mám na to právo..
..nj, konečně Verča dostala, co chtěla..hmm.. a to si říká kamrádka... nejlepčí.. .. víš jak moc to bolí..? Břicho se svírá, v hlavě duní, slzy mi kanou..a jediný na co myslím...: PROČ..?..proč vy dva..? proč zrovna TY..? rozchod bych snesla.. ale takovou zradu.. takovej podraz.. hmmm... žhe prej mě miluje..kecy.. kecy... kecy.. zas další co už jednu měl.. a žhes to byla TY..? .... o to víc to bolí...před rokem jsem si slíbila.. žhe pro kluky břečet nebudu.. škoda slz... tak proč..? proč se to muselo stát..?..Chtěla ses mi pomstít..?..bingo..povedlo se... víš, já ho milovala.....já... já ti to nedokážu odpustit..i dkyž bych si to mooc přála.. přece jenom jsi byla kamarádka..
doufám , žhe aspon ty jsi šťastná.... nezapomenu.. nejde.. víš, byl to můj sen... sen co se mi splnil... první...
..byly to naše plány.... náš malej svět ... a co zbylo...? ..niic....

proč jsi mi ho rozbila..?