Sny si ten večer pouštěly žilou,
a proto mám v koutku
kousíček zaschlé krve.
Malinkou krůpěj snílkování,
chutná jak víno,
vymáčklé z beznaděje ticha.
Tenkými vlásky podivné infekce
( jak ráda chytám tuhle nemoc!)
tekly mi do těla
příjemným hlasem rozpuštěný akordy.
Už je to dlouho dlouho dlouho,
co takhle naředila jsem se naposled.
Brnkáním, co nezabíjí.
Brnkáním, co nezabíjí.
Nebolí.