Dneska jsem si zase holila nohy.Víte, pro mně to není jen tak obyčejný"holení nohou", pro mě to má tak trochu rituální význam.Prostě každouneděli odpoledne zapnout strojek a dokázat si, že už nejsem maláholka.Je to hloupý, ale ať.Taky si u toho vždycky pouštím muziku, cožje ještě absurdnější, protože skoro nejde přes to bzučení slyšet.Kdyžjsem to páchala poprvé, zpíval mi k tomu Dan Bárta - jakoby říkal:,,Aťuž se odporně znetvoříš, já ti tu budu pět do ouška pořád."Teď už jsouto Beatles nebo Led Zeppelin.
Tak jsem teda přiložila strojek k lýtku (cítila jsem se jako kdybych todělala poprvé) a zapnula.Ufff, nic se nestalo.Toho se taky vždyckybojím - co když se ten strojek nějak zblázní nebo tak?Tentokrát senaštěstí nezbláznila zůstal v klidu po celou dobu méhorituálčení.Nechal se v klidu vypnout, očistit od chloupků ( vždycky setvářím, že chloupky házím do umyvadla a pak je spláchnu, ale veskutečnosti je jenom vysypu do květináče, tak pšššštt!).Zachytila jsmese v zrcadle.Nomrální hnědovlasá holka v proužkovaných spoďárkách a podprsence.. že bude jednou zase léto.a že azs všichni bduou chodit v bikinách a tílečkách.. a já....málem ztekla slza.Potom se ale ozval druhý hlásek - víte,já mám těch lidí v hlavě víc- a ten řekl, že mi to sluší.Že nemám pleťmodelky a - kdo má?Začal se s tím blbcem v mý hlavě, co dělá vždyckyblbce ze mě, hádat.Byl to masakr, to vám povím.No, ale dalo by se suspokojením říct, že jsem vyhráli....