Počítám nebe,
visí mi mokře nad hlavou.
Do dlaní tisknu naducaný mraky
a tajně doufám, že tím smutek smetu,
že hřbetem ruky setřu touhu bolavou,
počítám nebe,
strnule na okenním parapetu.

Rozpustila jsem hořkost v čaji,
a teď ji zase z hrnku usrkávám,
a v počítání nebe hádám,
co mi dnes mrholení tají.
Křídly,
co nemám,
vzdorovitě mávám.

Počítám nebe,
hnusí se mi touha po pádu,
závidím holubům,
že ještě výškám věří
a na protější střeše
tiše si šeptají
do namoklýho peří.

* * *

Počítám nebe,
tu šedou nadhlavovou kaskádu...