To On,
pán v zelenavé košili
vystlal mi cestu kamením,
vždyť listím mu ji pošili,
kráčím tu sama,
přece s ním...

To On,
bořitel rozcestníků- Smutek- Beznaděje,
pod kterýma jen snílci pláčou tiše,
zvedá nás malověrné, chápavě se směje,
i mě stlal lůžko z mechového plyše...

To On,
pujčuje si mé chmurné představy
a taktně mi je vracet zapomíná,
místo nich lásku vkládá do hlavy,
zas před všemi pak dokážu stát zpříma...

To On mi do vlasů vplétá kousky sebe a pryskyřicí jemně oplétá všechny rány...
...Les