Můj černý princi (Poezie(Fuck))
(Mám ji strašně ráda - osobní důvody.)
Opřena o dveře tu stojím
A ty v té tmě tam také snad jsi.
Přiznávám, trochu se tě bojím….
Ale dotknout se tě přesto chci.
V černo černé tmě
A v nekonečném tichu…
Zaslechnu tvůj hlas…
Volá mě – bez ostychu.
Jako omámená jdu za tvým hlasem
Jako marionetka si teď připadám.
A konečně – v tvé náruči se prohnu v pase
A do hlubin horoucí vášně se propadám.
Šeptáš mé jméno, šeptáš ty slova…
Tvé ruce zkoumají všechna místa mého těla
A já do ničemné extáze upadám znova
Přeci takhle jsem to vždycky chtěla!
Můj černý princi, můj milý Cherube
Lapil jsi mne do svých sítí
A tak, jako pavouk napájí krev
Ty mou slabost máš jako pití.
Já chci se dotknout tváře tvé,
Však ty mne pošleš dolů k zemi.
Náhle mi podáš ruku svou
Brány zase otevřeš mi.
Tančím tu s tebou svůj poslední tanec
A ty jak led ke mne chladný jsi
Však občas něhu prokážeš mi
V mžiku trháš mou duši zas jak psi.
Tu rázem se k mé tváři skláníš
Chceš mne utopit ve svém polibku…
Po mé tváři náhle slzy kanou…
A ve své vizi rakev vidím – jako malou kolíbku.
Vytrhnu se svému princi
- ze všech svých posledních sil.
Ty mi, jako malému provinilci,
Pláštěm černým jsi se skryl.
Ach, proč já jsem láskou slepá
Proč nedokážu bez tebe být.
Zase volám tvoje jméno…
Pomni, ty mne chceš také mít!
Moje srdce strádá tě tu,
Ach, proč takové trápení mladé lani,
Ty jsi mi rázem milost dal
A objevuješ se zase – jako bílé světlo na černé pláni.
Již tě chci políbit!
No tak, můj princi!
Chci být jen tvá jediná…
Jako rudá skvrna na bílém límci.
Držíš mne pevně v náručí
A naše rty se smyslně spojily.
Hra jazyků podlomení kolen zaručí
a vyhráli ti, co na šťastný konec vsadili.
Tu jakoby mi srdce probodlo
tisíc střepů, ostrá jím projela bolest.
Už jsem jen tvá, můj příteli,
Slyším jen černých křídel šelest.
Agonie klidná je,
Jak moře klidně postupuje.
Tvé doteky jako mořský had,
Který skály ostré odrazuje.
Má duše s tebou odchází,
Ach, jak já jsem šťastná!
tělo své tu napospas ležet nechávám,
Pohled na zkrvavený hrudník mé smysly laská.
Ještě jednou – naposled pohlédnu na tento svět.
A také naposled mé oči spatří to bezvládné , mrtvé tělo…
Na místo něj ze země vyraší malý černý květ
…A to malé dítko ve mne si s radostí řekne: Máš, cos chtělo.
