Snídaně u Tiffanyho....
Každý z nás má nějaký sen, přání či touhu. I já je mám. Je hezké je mít, ale ve výsledku jsem spíše zklamaná než šťastná. Lečím to jako každý člověk, jen ne jídlem, alkoholem či čokoládou ale filmem.
Když si chci poplakat a najít naději pro další sny pustím si jeden z nejoblíbenějších filmů. Snídani u Tiffanyho, krásna Audrey Hupbur , vzteklý čínský soused, kocour bez jména a soused, kterého byste ve výsledku brali všemi deseti.To je můj relax. V tu chvíli zapomenu , že i já jsem jako hlavní hrdinky křížená kocourem beze jména. Pořád hledám místo, kde se usadit a kde mi věci budou patřit, abych jim mohla dát jméno. Mě by taky mohl už někdo dát jméno. Bylo by to krásné!Promiňte, ale já si jdu pro kapesník a zalézt si do postele a relaxovat u Snídaně, třeba zítra najdu své místo a budu moci dát i nějaké jméno....No, nic jdu snít a doufat v další sen a zklamání ať mohu relaxovat.
P.S.: To co občas najdete na mém ICQ, je odkaz patřící k mému melancholickému relaxu, je to něco co mi dělá radost ale zároveň nahání hrůzu....
komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů