Černá Hora 15.Únor 2006
Cerna Hora je nadherna, mam spoustu zazitku,
spoustu novych znamych.
Cechu tu moc neni a nechapu ty, co tady jsou,co tu delaji .
Jet takovou dalku aby se valeli na plazi...to nemusi takovou
dalku.sedi tady jak pecky a chytaji bronz. jestli nekdy pojedu
zase do Cerne hory, vim, ze tu potkam pratelskou Masu, Slobodanku,
zajdu do klastera za Jelenou, v Tresnieviku Pedzo, Jasmina...
proste me tady vsichni ljubit..uz ani cesky mluvit neumim,
patamu sto ja gavarila pa rusky.
Zvrtla jsem si kotnik, proto jsem jela v sobotu z hor k mori, bydlela na
fare a pak v klastere a v apartmanu s Brankou z Poggorice a Svetlanou
z Belehradu. Bylo to super dobrodruzstvi. cestovala jsem sama s krosnou
na zadech po cerne hore a bydlela u dobrych lidi. naucila modlit a
otcenas.
no..ono i v Cerne Hore se lide od sebe lisi. u pobrezi je uplne jina sorta.
Je to chuda zeme a tak jedina moznost jak si vydelat je obrat turisty.
Vsechny turisticke centra jsou stejne. At uz je to italie, Spanelsko, Chorvatsko nebo Cerna Hora. Proto nejezdim s cestovkou. Problem byl jedine v tom, ze jižane jsou temperamentni, cernohorce v to nevyjimaje. Tak asi po dvou dnech jsem prestala rikat, ze cestuji sama. Jakmile to cernohorec zjistil, hned spustil: " nemá ženu, ljublju tebja" )
Co se tyce modleni.....kdyz jsem bydlela v klastere bylo slusnosti se
prizpusobit se jejich zpusobu zivota. Takze me tam jeptisky naucily se
pokrizovat a nadramec jsem se naucila Otcenas. Na mši jsem se klanela panence
Marii a libala ikonu a popovi ruce. Jinak jsem tež ateista s virou, ze neco
urcite existuje, ale nevim co
Nejhorsi..no..ani tak ne nejhorsi...zazitek byl, kdyz jsem byla na faře,
vysoko v horach, kde bydlela matka Slobodanka s dvouma dospelymi detmi-Máša a
Vesely a sli se podivat do nedalekeho kostelicka, ktery prave rekonstruovali.
Byla nedele a zednici meli volno a nechali tam ve pet lahvi trochu vody a
rozpustne nescafe. Slobodanka tam nasla zmuchlany plastovy kelimek, ten vzala,
narovnala, vyplachla v sudu s vodou, udelala kasicku z nescafe, zredila vodou
a povida " tu mas Jana " uf...cedila jsem nescafe mezi zuby a cekala, kdy
budu muset pouzit nejakou dezinfekci zaludku
No..jsem odolna Prezila ve zdravi. Prezila jsem ve zdravi i to mnozstvi
Rakji...bo jak se to menuje. Piji ho tam vsude, davala jsem si do nosu
i s otcem Dimitrim v muzskem klastere Strasne piji kafe. 10-15 denne
a huli jak fabriky. Cigarety jsou tam za par korun, zhruba o vic jak
polovinu levnejsi jak u nas. Jinak klasicčti balkanci Pri rizeni auta
telefonuji / prave prozivaji mobilmanii/ ladi radio, rypaji se v nose,
plyvaji z okna a nedodrzuji absolutne zadny silnicni pravidla. ja je
nedodrzela vcera a stalo me to tri stovky)
Ta jedna fotka jsou z horske vesnice. Ti lide tam nebydli cely rok, ale zhruba
tak 3 mesice. V absolutne hroznych podminkach. Vsude smrad z hnoje, blato,
konske deky, rozvrzane postele, spinave deti, umastene zeny. Jedna fotka je
z vrcholu hory v Komovu...to je ta hora, ktera je v pozadi fotky s
konmi.Pak ti posilam fotku klastera, kde jsem bydlela. Okno jsem mela obracene
stranou k mori. Vyhlidka nadherna. Pripadala jsem si jak princezna ve vezi
A Dalsi fotka je rodina s kterou jsem bydlela na fare. To byl taky zazitek.
Ale to nejde psat, to se musi mluvit. Jen to, ze faru jsem nasla nahodou,
kdyz jsem sla do klastera a zabloudila v horach a uz po tme s čelovkou na
hlave, ...no...to mi uz bylo trosku ouvej sama vysoko v horach, uz se na
vrcholech valela mlha a ja nevedela kde jsem, uz jsem mela malem slzicky na
krajickuna zadech 20 kilo,uplne propocena. FAKT..poprve v zivote muzu rict,
ze jsem byla promacena do posledni nitky ...ale dnes na to vzpominam jako
jeden z nejlepsich zazitku
napsal/a: Alounka 17:52 | Link komentáře (0)
Nikdo neni dokonaly 19.Listopad 2005
Nikdo neni dokonaly..ne..nemluvim o televiznim poradu:))...naucila jsem se byt shovivava k chybam druhych, snazim se nebyt malicherna, vyhybat se negativnim pocitum. Nemam rada spoustu veci, mimo jine jsem velmi citliva na neduveru a krivdu. Je zajimave jak clovek nekdy dokaze jednat bezohledne...mam tim na mysli podstatu toho slova bezohledne...tedy bez ohledu na druheho... Znovu se presvedcuju,ze skoro vsechna nedorozumeni, ktera vznikaji mezi lidmi,jsou dilem neduvery, strachu o sebe, vlastni identitu a jesitneho ega a take spatne komunikace. Je casto videt,jak si lide navzajem neveri, ze cihaji jeden na druheho, aby se mohli ujistit, ze ten druhy to s nami vlastne nemysli vazne a je potreba si na nej dat velky pozor...take si myslim, ze obcasna kolize, nemusi byt nutne nic spatneho , zalezi na tom, jake se vyvodi dusledky a jake ponauceni prinese. Zivot je prilis kratkej na to aby se delaly zbytecne veci, ale dost dlouhej na to aby se prozil zbytecne. napsal/a: Alounka 09:23 | Link komentáře (2)
Odpoutej se a pusť se 04.Listopad 2005
......s kazdým novým dnem nastupujes do svych starych satu a zvyklosti, opakujes sve stare chyby a tvrdis porad stejne pravdy. Denodenne beres na sebe svoji uz tak znamou identitu a ubiras se otrocky a bezmyslenkovite tisickrat proslapanou stezkou, ktera pro tebe znamena jistotu, cely svet, vlastne vsechno. Drzet se, jenom se pevne drzet a nepustit se! Aniz to vis, strach je tvým panem. Strach z cehokoliv. Strach z probuzeni, z toho, ze bys najednou prohledl, strach z obeti pro druheho, strach milovat, strach opustit vyslapanou stezku. Kdybychom se jenom mohli pustit! Pustme se a vsechno bude jine. Ne, ze bychom nechteli, ale nevime jak. Nevidime cestu, ktera vznikne v tom okamziku, jakmile vykrocime. Nase cesta stejna jako u tech ostatnich. Stejna ve smyslu vykroceni…Odpoutej se a pusť se. To uz musis udelat sam. Vítam te na ceste. Kdyz se pustis, tak se neco zmeni. Strach z neznama. Rozumar vzdy vyzaduje jednu jistotu: Nejdrive mi rekni, co se stane a potom se pustim. K certu s tim. Nikdo nevi, co se stane. Nikdy. Budoucnost – pristi okamzik – je nepoznatelna, neznama. Rozum to nechce prijmout. Neveri, protoze ma strach napsal/a: Alounka 11:24 | Link komentáře (0)
V Norsku byla zima, stala jsem na ledovci a nejvyssi hore v Jotunheimenu. Spali jsme pod upatim nejvyssi hory v Rondane a ve dve v noci nas vyplavila voda z hor. Snezilo, mrzlo, foukal silny vitr, stehovali jsme stan. V pet jsme byli opet pod vodou. promaceni, zmrzli jsme sestoupili a vystup vzdali:)) jujda..to byl zazitek:)) Fyzicky jsem to zvladala, krosna byla tezka:)) akorat se mi ozyvala achilovka a par puchejru:) Puchejre jsem rozchodila:) Nemyla jsem se...krome zubu a intimnich mist:)) 13 dnu:) Teplou vodu videla az na trajektu:)Nejsem zadnej velkej sportovec.Treky nedelam vubec, spise kolo, bazen. Ted me chytl squash. A tam jsem si teda dala do tela:) Ale bylo to uzasny a z meho pohledu nezapomenutelny zazitek. V horach jsem se citila tak strasne zvlastne, pod upatim hory jsem stala takovy nic, opravdivy nic, soucast prirody, ztracena a presto ja. Nezastekal pes, nezazpival ptacek, neslyset hluk motoru ani jinych zvuku. Absolutni ticho, obcas hukot vodopadu. Je to pro me nezapomenutelny zazitek."
napsal/a: Alounka 11:23 | Link komentáře (0)
