Z nebe padaly růže
já nesmyslně oblouzněn pachem vaší krve
padl jsem na zmrzlou zem
a květy se dotkly mojí kůže
a já byl zatracen

Světlo je jen kde je tma
a víra lásku nosí
kde přežít chceš a kde se dá
tam umírají kosi

A smrt o smrt smrti prosí

Nad nebem a pod zemí
v cizím těle zemdleni
voláme po tom co máme v sobě
ne nadarmo však zbytečně
k sobě, k cizím netečně

probíráme vlastní viny
svoje splíny, své vidiny
abysme nakonec byli jen stéblo
uvízlé v hodinách věků

Tak skončila balada

Balada o člověku