Krajina lehce zamlžená ranním oparem se jakoby rozestoupila, když vešel. Rozhlédl se kolem sebe, nahmatal knihu přikovanou ke svému zápěstí a zhluboka si povzdechl. Zase má zpoždění. Lem jeho šedé kutny netrpělivě zavířil. Kde jen může být?

"Hledáš mě, bratříčku?" ozvalo se z koruny jasně oranžového stromu. Otočil se a pohlédl do blankytně modrofialových očí prapodivné dívky sedící na stromě. "Co tu děláš, Deli? Nemáš být doma a..a..co já vím, co?

"Hm..možná bych být měla, ale pro tebe, bratříčku udělám i nemožné" radostně se usmála a mrkla na muže pod sebou. " Ty nemáš radost? To je mi líto..chtěla jsem těp překvapit..jen tak..trošičku"

"Tak já slezu a půjdu domů" řekla dívka po chvíli vyplněné jen intenzivním pohledem leodvých očí muže v kutně. "Asi jsi nečekal na mě, že?Škoda..a já se tak těšila, že jo. Nechceš motýlka? Zvedne ti náladu"

"Ne, děkuji ti, Del, jsi hodná, ale nechci. A teď jdi."

Takhle by mohl začínat příběh o nejstarším z Věčných..mohl..ale..co když nezačíná?