Tma. Ticho. Páchne pot. Někdo tiše vzlyká do zaťatých pěstiček. A nadnámi nocí pochodují stovky obrněných zvířat, táhnoucích do války.Krčíme se v tunelech pod zemí. My, vládci země, poslední z posledních.My, lidé. Schováváme se před světem, který nám nepatří. Před nedávnemjsme byli vyhlášeni prakticky vyhynulým druhem. Máme rezervace -pravda, ale zvířata se v zajetí moc ráda nerozmnožují. Ano, věčina znás není už nic víc, než bytost obdařena pouze instinkty, namístointeligence vyššího stupně. A světu vládnou zvířata. Krtci dělajíporadce, krysy sedí v parlamentu.... Teď vyhlásili válku myším někde vAfrice. Kvůli dovozu nějaké potraviny nebo čeho... A konfliktynarůstají. Jsou větší a jsou jich čím dál více. To i my jsme nevedliválky tak malicherně! My jsme vedli okupační války, chtěli jsme území,moc, nadvládu a oni se rvou o kus chleba. Typické. Bylo by to k smíchu,kdyby to nebylo k pláči. Ale tiše. Nesmějí nás tu najít. Je tu dostmalých dětí na pokusy. Ticho!! Notak, pšššt. Ani se nehněte. Kroky sezastavily. A ....... Pak pokračovaly dál. Přešli nás. Jásot bylnebezpečný, ale nikdo ty malé děti nebyl schopný zastavit. A přitomstačilo jen jedno hlasité zavýsknutí. Jásot zanikl v krysím pištění.Bylo jich hodně. Víc než..... Ale to je jedno. Naložili nás na vozy -všechny, které našly. Nikdo si nedělá iluze, jak dopadneme. Ale co.Něco jíst musí.