Anwee

V Pondělí tento týden jsem navštívil ostrov mužské svobody. Juchá! Naplňuje mě radostí vědomí, že na zemi ještě existují podobná místa o kterých sem snil před pubertou a která se změnila v sen po procitnutí do reality v průběhu puberty. :-) Juchá juch! Jako bych se najednou ocitnul v neskutečnu, přesně jako když ty děti otevřeli kouzelnou skříň (v tomhle bodě příběhu je filmová i knižní verze zajedno) a v ní byl najednou celej obrovskej svět fantazie. Podobnej pocit zažije snad už jenom člověk, kterej nastoupí do letadla směrem na Aljašku a oni ho vysadí na Tahiti, vrazej mu do ruky koktejl s brčkem a deštníčkem a místo kompletního polárního vybavení, které by si musel obléct, mu na rozkrok připíchnou kus palmovýho listu. :-)

Jedeme takhle v autě z tréninku, sem unavenej, svaly bolí a v břiše se ozývá hlad. Kámoš mi zrovna povídá, jak si jeho kámoš, kterýho znám taky, ale není to tak můj dobrej kámoš, jako jeho :-) koupil obrovskej plochej monitor k počítači a že na něm všechno prej vypadá naprosto úžasně. Pak se taky zmínil, že mu na tom obrovskym monitoru, co vypadá tak skvěle a všechno na něm vypadá tááák úžasně, ukazoval ten jeho kámoš novýho Colina. Vpodstatě v tenhle moment tělo přeplo do jinýho režimu a ze zodpovědného muže, jako mě, se stal zase přidrzlý fracek. Ty vole, chápete to, novej Colin DIRT, suprová gamesa na monitoru tak obrovskym, že všechno vypadá tak úžasně. :-) To jsme prostě museli prubnout, obvzlášť, když nás ani jednoho nečekala doma ani teplá večeře, ani vřelá náruč.

Domluvit to telefonicky nezabralo ani minutu. Štěstěna se k nám přiklonila, protože ten kámoš nemusel druhý den do worku. Proč to takhle neklapne vždycky? Auto smykem změnilo směr, cílem jízdy nebylo dopravit se domů, ale dopravit se tam, kde nás čekalo místo opravdového odpočinku a relaxace pro muže. Zaparkovali jsme, vlezli dovnitř a uvnitř mládeneckého bytu se rozevřel ráj. Nebyl to ale to, co muži obvykle za ráj považují, tohle nemlaskalo, nemuseli jste se hýbat, aby jste cítili rozkoš a nedostávali jste ani otázky, ani odpovědi, na které jste se neptali. Tenhle ráj neznatelně blikal, byl opravdu velký, plochý (což u něj nevadilo :-)) a všechno na něm vypadalo tak skvěle. K tomu ještě nadupaný komp, spousta pití a legálního herního softwaru a křeslo a gauč a mužské souznění. :-)

Podle vzoru podobných vzácných míst, píší redaktoři své dojmy do pánských časopisů. Předpokládám, že každý člověk co zrovna nežil posledních dvacet let jako sexuální sluha v zajetí náboženské sekty, která se pokouší přiblížit k bohu pomocí zneužívání nezletilých a monogamie, nebo ho před nedávnem nerozmrazili jako úspěšný vědecký pokus ještě z dob studené války, už někdy v životě otevřel pánský časopis. Plátek, který sice stojí jako kvalitní kniha, ale nabídne tak maximálně fekální a pohlavní humor, i když občas velice podařený :-) a je vytištěn na tak kvalitním papíře a s tak detailní kvalitou tisku, že všem modelkám jste schopni z fotografie odebrat otisky prstů a jejich ztopořené bradavky jsou zabírány v takovém detailu, že připomínají vrásnění Grand kaňonu v řezu. :-) Tak tam se dočtete o podobných dýcháncích, ale je to lež, tohle se nestává. Teda většinou ne. Jen občas.

Takhle sem fakt pařil na kompu s dalšíma kumpánama někdy v pubertě. Nejdřív jsme sjeli pár tratí v nadupaném speciálu WRC a potom jsme museli, prostě museli, vysmažit pár teroristů. Není to tak, že by jsme ženám vstup nedovolili, žena by v tomhle prostředí akorát nepřežila. Prostředí pařanského dýchánku, keců, skřeků a hlášek je jí tak smrtelně jedovaté, jako moře pro sladkovodního kapra a k nepřežití, jako když hodíte slepici z letadla ve třech tisících metrech a čekáte, že bude plachtit až do kurníku. :-)

Přesto o sobě ženy daly vědět. Vždycky dají, když se chlapi baví. To je instinkt, vrozená telepatie, zaměřená na sebemenší pocit spokojenosti a harmonie uvnitř libovolného mužského mozku. Nejdříve se ozvala jedna, co je kámoška kámoše, u kterého jsme dělali ten hukot. Je mimochodem taky od dětství kámoška mého kámoše, se kterým jsem tam byl ten večer, s ním kdysi spala a chtěla si ho vzít, a shodou těch náhodných okolností je taky moje bývalá přítelkyně, ale mě si vzít tenkrát ještě nechtěla. :-) Co se nestalo, vyhořel jí právě zdroj od počítače a protože bydlela o dva baráky vedle, dožadovala se snadné pomoci. Když se ale dozvěděla, že tam jsme i my dva, z nějakých mě neznámých důvodů :-), se rozhodla počkat do zítřka. Mimochodem tahle holka, dnes už spíš mladá dáma, mě přesvědčila o tom, že telepatie existuje. Že je to věc naprosto reálná a že se může stát mocnou zbraní. Sme spolu chodili opravdu jako hodně mladý a nebylo nic neobvyklého, že jsme se rozcházeli i třikrát do měsíce. Můžu ale přísahat, že kdykoliv, když jsme zrovna byli rozejetí a na mém klíně se uvelebilo jiné děvče, naše ústa se chystala spojit a moje ruce začali chtít šmátrat, rozdrnčel se mi v kapse telefon a já věděl, že je to v pytli, protože jí to strašně mrzí, nebo se něco jako stalo, nebo je jí smutno a chce mě zpátky. :-( A já do ní byl zamilovanej, takže sem potlačil erekci a šel trávit několik hodin city naplněným rozhovorem.

Pak samozřejmě volala kámošova přítelkyně, aby provedla každovečerní kontrolu, jejíž zástěrkou je samozřejmě to, jak si navzájem oba chybí. Nepotěšilo jí, že on je stále se mnou v pokročilou noční hodinu a že zrovna jedem někam autem. Samozřejmě jsme jeli koupit bagety na benzínku, což jí kámoš samozřejmě vysvětlil a také jí vysvětlil, že dnešek je naprosto neškodný a že nemůže ohrozit jejich pevný vztah, na kterém přece záleží nejvíc. Mě samozřejmě nedalo, jí neříct, že jí děsně kecá, protože nejedem pro žádné pitomé bagety, ale vyzvednout několik odvázaných nadržených slečen, aby se v noci taky něco dělo. Asi máme rozdílný smysl pro humor, nezasmála se. :-)

Dneska sem zažil naprostou exkluzivitku. Pálím si to metrem Bé na Anděl a přesně v polovině trasy metra, v místech přestupních stanic, kde jsou vozy dycky děsně narvaný nastoupí chlápek s nerdovskou patkou a ve vybledlé džísce. Vzezřením mi připomínal takového toho zakřiknutého kancelářského technika, co má kancelář ve sklepě, zatím za svůj život nepochopil jediný vtip a je tak fixován na svou matku, že si u ní nechává prát trencle, které ona nakupuje jak jemu, tak jeho otci a dědovi. Protlačil se davem doprostřed vozu, opřel se o tyč a vytáhnul z kožené popraskané aktovky tlustě oválného průměru takový balíček v průhledném plastu s neurčitým obsahem. To mě zaujalo, tak jsem ho začal pozorovat.

Hledal u toho balíčku růžek, aby mohl rozevřít slepené části a mě s překvapením došlo, co že to vlastně je. Byla to vakuovaná šunka. Chytl jí do jedné ruky a druhou zalovil opět v brašně a vytáhl rohlík. To je prostě pro takovýhle mimoňe typický, místo aby si koupili bagetu, nebo nějakou tyčinku, prostě něco, co se dá konzumovat v pohybu, nakoupí si jako k večeři u jídelního stolu. Fakt sem čekal, že ještě vytáhne skládací stoleček, židličku a slunečník a vrhne se na piknik. Největší předváděčka ale měla teprve začít. Vytáhl jeden plátek šunky z obalu, ale protože vagón metra byl v pohybu a dost silně při té obrovské rychlosti, jakým metro jezdí vibroval, vibroval také samotný plátek šunky. Jak jistě víte, takový plátek šunky, když se vytáhne z komerčního balení, je celý od šťávy a když takový plátek šunky, celý od šťávy, začne sebou mrskat jak akvarijní rybička, když jí praskne akvárko, začne ta šťáva odstříkávat do okolí. No na koho? Na ty lidi, co seděli pod ním na čtyřce. Nebozí cestující zvedali zrak vzhůru proti rozkmitanému plátku šunky a z hrůzou pozorovali, jak ten odmrskávaje ze sebe po kapičkách šťávičku, sune se do jistě nevábného ústního otvoru umístěného hned pod spoustou chloupků v nose.

Určitě si oddechli, když zahučel uvnitř, tedy do doby, než maník pozvedl rohlík, kousl do něj a na jejich šaty se sesypal déšť drobků. Ten hladovec pokračoval v zaplňování svého kručícího žaludku a budil sice pobavenou pozornost a zasloužené obavy chudáků pod ním, ale zatím ještě nepřekročil míru obecného ohrožení. To přišlo ve chvíli, kdy metro vjíždělo do stanice a lidé nalehnutí na sebe jako hráči ragby se začali přesouvat ke dveřím. Přesně v tomhle krizovém okamžiku si neohlídal vodorovnou hladinu šťávičky v balení šunky a ta ve slabém čůrku, asi jako když močí těžkej prostatik, vytekla na zem pod nohy nebohých cestujících, kterým na čele vyrazil studený pot, protože si uvědomili, jakému nebezpečí právě utekli. To, že jíst šunku s rohlíkem na stojáka v metru je parádní hovadina, si uvědomil i náš pomatenec a raději překotně vystoupil. Na tváři cestujících zůstal pobavený shovívavý úsměv ještě po nějakou dobu a sedící lidé v ohroženém prostoru si konečně mohli oddechnout. Za moment jedinou vzpomínku na tuhle ochablou příhodu byla malá loužička v uličce, která čekala, až jí v depu vytře mop úklidové čety MHD. :-)))))

Lidi sami o sobě moc dobře fungovat nemůžou. No, není to tak naprostá pravda, některý můžou, ale mají většinou nějakou duševní poruchu, třeba věří, že jich je u něj v hlavě dalších dvacet, nebo že jsou jediný v matrixu. Někteří taky mohou být dokonalí narcisti. Pak jsou ještě tací, co jejich jediný svět se nachází za obrazovkou monitoru a udělali tak ze sebe absolutní masturbanty. Jo a ještě teda existujou takový, kteří po nějaké tragédii osiří v divočině a jsou vychováni zvířaty, nejčastěji vlky, nebo opicemi, ale ty zas nemůžou fungovat bez těch zvířat a navíc tohle už je naprostá výjímka. :-) Přeze vechno předtím zmíněné můžeme říct, že většina lidí sama o sobě moc dobře fungovat nemůže. Je to společnost co z nás dělá: ten je takový a ta taková a ten se chová tak a ta se chová takhle.

     Každý z nás se zařadí na nějaké místo v sociální struktuře libovolné skupiny  lidí, se kterou přicházíme častěji do styku, až uť dobrovolně, to je parta kamarádů, nebo nedobrovolně, myšleno třeba rodina, nebo ostatní spoluvězni, nebo ve škole, ale to je skoro stejné jako ti ostatní spoluvězni :-) a nebo pracovně, jako že v práci. :-) Většinou se zařadíme na takové místo, které nám vyhovuje dle našich vrozených dispozic, způsobu myšlení, uplatnění nabitých zkušeností a cílů. Někdy převezmeme roli jinou, než jenám blízká a pak záleží na nás, jestli sklouzneme zpátky k nám vlastní jednodušší, nebo si vybudujeme pozici ve skupině novou.

     Přiznejme si, že i v naší době bleskové komunikace, oholených nohou a vyholených podpaží a hladkých pohlaví. V době, které vládnou show odehrávajících se v reálném čase a prostředí, kdy placení se provádí kusem plastu a partnera vám pomáha vyhledávat jakýsi hlídací pes na internetu :-), se stále chováme podle stejných vzorců, jako naši předkové, kteří si nečistili zuby, zadek si ošoupávali po potřebě o trávu, protože neznali toaleťák, nemyli se, komunikovali mezi sebou chrčením a hekáním, v podpaží měli květáky, v rozkroku bobry, ty měli vlasně po celém těle, akorát tomu říkali srst, peníze ani neznali (jak proboha mohli vůbec žít? :-) ) a partnera si vybírali po čichu. Prostě až na pár detailů, co jsme přibrali s civilizací, se chováme k sobě pořád stejně. :-) Takže když si všímáte, jak se lidi vrství ve svých tlupách, nebo kolektivech, každý si dosaďte, co se vám líbí víc, dojdete k závěru, že se to všechno tak nějak opakuje. Všude, ať již je to mezi kancelářemi, nebo v parku na lavičkách mezi zdmi panelového sídliště, najdete stejně sociálně fungující typy lidí.

Všude se najde takovej ten nezávislej typ, nebo typka, která/ý všechno, co daná parta, nebo pracovní kolektiv dělá, zyvsoka přehlíží jako něco ubohýho, pro něj nepřijatelnýho, tváří se, že je tady jenom jako omylem, nebo z donucení, je děsně nad věcí, ničeho se neúčastní, teda spíš se nechává k účasti přemlouvat, je neustále v opozici, ale zároveň při tom nikdy nedá výpověd, nikam neodejde, protože mu tahle póza děsně vyhovuje a co kdyby mu to jinde nevycházelo. Prostě všude je takovej ten problémovej uboze důležitej trapáček.

Další je takovej ten typ, co je pro všechno, děsně nadšenej, pokud jsou i všichni nadšený a s každým hned konzultuje, jak je to skvělý, nebo naopak je proti, když jsou všichni proti a s každým probere, že důvody proti jsou správný, aby se ujistil, že všichni jsou proti oprávněně a že i on si může dovolit být proti, aby se nestalo, že on, nedej bože, by byl jediný proti. Má hrůzu, když je názor kolektivu nejednoznačný a nejhorší je, když po něm někdo chce, aby si vybral svou stranu a co nejhůř, aby řekl svě definitivní stanovisko. Chudák.

Skupina musí mít své hovádko. Je to takový ten nejspodnější člen, co je k ničemu, všichni si ho dobírají, nebo ho rovnou terorizují, léčí si na něm komplexy, ale zároveň pokrytecky sami před sebou předstírají, že ho děsně podporují, jak ho velkomyslně trpí a dělají se tak lepšími. Otloukánek, debílek, ale velice důležitý člen, co drží všechny pohromadě a vyrovnává napětí skupiny.

V každý bandě musí být boss, takový ten nejlepší sameček, nejschopnější vyhraněný muž, který ovládá mínění a nebojí se dělat rozhodnutí. Obestírá ho aura nadhodnocené dokonalosti, moci a atraktivity. Je to vzor. Každá skupina lidí uznává člověka za bosse podle jiných svých vlastních měřítek a nebo jejich boss je třeba jen z nouze cnost, takže třeba boss jedné skupiny, který se zdá všem dokonalý a samicemi skupiny obletovaný může být s porovnáním s bossem jiné skupiny naprostý ubožák, ale o to tady nejde. Lidé potřebují samčího leadera.

Jestliže existuje samčí boss, je samozřejmě i samičí boss, bossyně :-) Je to vpodstatě ženská verze bosse. Je to člověk, který dokáže nejlépe ve skupině ovládat sociální vazby a manipulovat se členy. Někdy tvoří pár, nebo úzkou spolupráci s bossem, ale může fungovat samostatně, protože ona narozdíl od bosse, nemusí vymýšlet zábavu pro skupinu a nemusí se tolik zvyditelňovat a prsit jako boss, má víc času dělat to, k čemu je určená a to vládnout.

Vždycky se najde slečna/paní atraktivní, taková ta, se ktrou by chtěli všichni samečci a i spousta samiček něco mít a tajně o ní sní a dráždí před spaním svá citlivá místa při myšlenkách na ní. Ta si samozřejmě velice užívá pocit, že se jí chtějí všichni dostat do kalhotek, kdo by si tohle taky neužíval, že jo? Když je slečna/paní atraktivní zároveň i ženský boss, je to teprv persona. :-)

Když máme slečnu atraktivní, máme i pana atraktivního, prostě hezounek a nebo někdo, kdo se chce považovat za hezounka a využije prázdného místa hezounka veskupině. :-)  Když je takový ještě boss, má své vůdcovství opravdu pevně ve svých rukou. Protože co je lepšího než schopný penis? Schopný hezký penis. :-)

Další typ lidí je nejlepší kamarád bosse a ženského bosse, funguje to tak, že jsou bráni skupinou na stejné schopnostní úrovni jako bossové, což jim vydatně masíruje ego, takže ani netouží být vůdci, protože je to jednodušší a fungují jako největší podpora a zdravé jádro skupiny. Mají vysokou přesvědčovací schopnost na bosse a všeobecně si mohou dovolit nejvíc, ze všech ve skupině.

Ve skupině funguje jeden, dva, tři lidé jako nejschopnější členové skupiny, nemají vůdcovské vlohy a kolikrát ani tužby, ale vynikají nad ostatní a díky jejich nápadům, chytrosti a řešením skupina přežívá. Mívají na druhou stranu spustu slabostí, což je nutí se skupinou spolupracovat. Většinou trpí na lásku, nedostatečnou sebedůvěru, nebo špatnou fyzickou zdatnost. Nebo mají lupénku. :-)

Důležitým členem skupiny je filosof intelektuál, ten nabízí skupině jinný rozměr, po kterým nikdo netouží, neslouží ani tak pro zábavu, jako spíše pro to, že utužuje skupinu tím, že i ti průměrní, co se v ní vezou, nabívají na sebevědomí a neztrácejí víru ve svou existenci, když vědí, že jsouaspoň normální, když vedle nich existuje někdo, kdo je evidentně jinde. :-)

Důležitý je také člověk, co se všemi všechno prožívá, ptá se na pocity a zážitky jiných a žije z toho, co mu cpou ostatní do hlavy ze svých osobních pohnutek. Mají ho trošku za nicku, ale on je vděčný. Je to takový ten typ, kdy příjdete udělat si po ránu kafe do společenské místnosti a on/a už v očích otázku: Jak probíhalo tvé sledování lidí z okna o kterém jsme se před měsícem bavili? Pamatoval by jste si někdo, že vám před měsícem někdo říkal, že bude čučet z okna? Řeknete většinou něco jako: Viděl jsem pár lidí. Následuje odpověd: Tak to muselo být skvělý. A následuje další otázka, která se ptá na chatrné zdraví bratrance dědečka vašeho otce, který opustil vaší matku, když vám bylo půl roku a o kterém už ani vy nevíte, že ho máte. :-)

Na bosse obou pohlaví se nabalí vždycky někdo, kdo jim slouží, dělá jim ocáska a hltá všechnoco udělají a následují je. Tenhle člověk bez vlastní identity je neškodný do doby, než mu zadají nějaký úkol, jakmile má v rukou moc, stává se z něj úplně někdo jiný, děsně důležitý a terorizuje po dobu trvání svého úkolu nevinný zbytek. Bossové velice rádi na něj přehodí své nepříjemné povinosti, protože vědí, že tenhle člověk to udělá do puntíku přesně jak mu řeknou a odvede při tom pozornost od jejich vlastních nepopulárních rozhodnutí a chyb na sebe, leze tenhle člověk všem nejvíc na nervi a je taky nejvíc na ránu ze všech. :-)

Intrikán je další nebezpečný člověk ve skupině, používá prostředků, proti kterým se těžce brání, stádo z něj má díky tomu respekt, ale jeho moc je spíše negativní a rozhodně není k užitku a prospěchu. Takový člověk zvolil efektivní strategii přežití ve skupině, protože jekmile začne uvažovat o nějakém člověku jako o svém nepříteli, nebo z někoho vicítí nebezpečí, často si také někoho zvolí jako objekt svého zájmu jen tak, z malicherného důvodu, protože to má prostě v povaze a musí udržovat svou prestiž, dokáže dotyčnému pěkně znepříjemnit život.

Bez citovýho labila by to asi taky nešlo, nikdo nepřinese do života skupiny tolik blahodárného šumu, než člen, který je neustále na pokraji zhroucení, všechno mu krachuje a zažívá ty nejhorší rány osudu. Sebedestruktivní typy jsou tak blahodární. Vemte si, že můžete k někomu projevit city, pochopení, soustrast, pomoc a všichni to ocení a sami si tak vyžehlíte svou sobeckost a nebo přestupek, který jste předtím spáchali. Kařdá katastrofa v životě takovéhleho člena znamená něco jako odpustek pro několik členů dalších. :-)

Bez drben to taky nejde, být ve skupině in je pro ně moc důležité, protože jejich  jediným přínosem a zároveň jediným co může ostatním nabídnout je vnitřní informovanost. Tyto lidi všichni potřebujeme, protože jsme všichni, a nekecejte že ne, děsně zvědaví na soukromí ostatních (obvzlášť to postelové :-) ). Sme prostě stádečko nadržených vajerů. Blbý je, když tenhle člověk roznese něco o vás, to pak máte chuť ho zabít, ale na druhou stranu on vám to zas vynahradí spoustou drbů a klepů a jiných. :-)