Anwee

Dneska sem zažil naprostou exkluzivitku. Pálím si to metrem Bé na Anděl a přesně v polovině trasy metra, v místech přestupních stanic, kde jsou vozy dycky děsně narvaný nastoupí chlápek s nerdovskou patkou a ve vybledlé džísce. Vzezřením mi připomínal takového toho zakřiknutého kancelářského technika, co má kancelář ve sklepě, zatím za svůj život nepochopil jediný vtip a je tak fixován na svou matku, že si u ní nechává prát trencle, které ona nakupuje jak jemu, tak jeho otci a dědovi. Protlačil se davem doprostřed vozu, opřel se o tyč a vytáhnul z kožené popraskané aktovky tlustě oválného průměru takový balíček v průhledném plastu s neurčitým obsahem. To mě zaujalo, tak jsem ho začal pozorovat.

Hledal u toho balíčku růžek, aby mohl rozevřít slepené části a mě s překvapením došlo, co že to vlastně je. Byla to vakuovaná šunka. Chytl jí do jedné ruky a druhou zalovil opět v brašně a vytáhl rohlík. To je prostě pro takovýhle mimoňe typický, místo aby si koupili bagetu, nebo nějakou tyčinku, prostě něco, co se dá konzumovat v pohybu, nakoupí si jako k večeři u jídelního stolu. Fakt sem čekal, že ještě vytáhne skládací stoleček, židličku a slunečník a vrhne se na piknik. Největší předváděčka ale měla teprve začít. Vytáhl jeden plátek šunky z obalu, ale protože vagón metra byl v pohybu a dost silně při té obrovské rychlosti, jakým metro jezdí vibroval, vibroval také samotný plátek šunky. Jak jistě víte, takový plátek šunky, když se vytáhne z komerčního balení, je celý od šťávy a když takový plátek šunky, celý od šťávy, začne sebou mrskat jak akvarijní rybička, když jí praskne akvárko, začne ta šťáva odstříkávat do okolí. No na koho? Na ty lidi, co seděli pod ním na čtyřce. Nebozí cestující zvedali zrak vzhůru proti rozkmitanému plátku šunky a z hrůzou pozorovali, jak ten odmrskávaje ze sebe po kapičkách šťávičku, sune se do jistě nevábného ústního otvoru umístěného hned pod spoustou chloupků v nose.

Určitě si oddechli, když zahučel uvnitř, tedy do doby, než maník pozvedl rohlík, kousl do něj a na jejich šaty se sesypal déšť drobků. Ten hladovec pokračoval v zaplňování svého kručícího žaludku a budil sice pobavenou pozornost a zasloužené obavy chudáků pod ním, ale zatím ještě nepřekročil míru obecného ohrožení. To přišlo ve chvíli, kdy metro vjíždělo do stanice a lidé nalehnutí na sebe jako hráči ragby se začali přesouvat ke dveřím. Přesně v tomhle krizovém okamžiku si neohlídal vodorovnou hladinu šťávičky v balení šunky a ta ve slabém čůrku, asi jako když močí těžkej prostatik, vytekla na zem pod nohy nebohých cestujících, kterým na čele vyrazil studený pot, protože si uvědomili, jakému nebezpečí právě utekli. To, že jíst šunku s rohlíkem na stojáka v metru je parádní hovadina, si uvědomil i náš pomatenec a raději překotně vystoupil. Na tváři cestujících zůstal pobavený shovívavý úsměv ještě po nějakou dobu a sedící lidé v ohroženém prostoru si konečně mohli oddechnout. Za moment jedinou vzpomínku na tuhle ochablou příhodu byla malá loužička v uličce, která čekala, až jí v depu vytře mop úklidové čety MHD. :-)))))