Zdálo se mi, že vytlačuju bosýma nohama stopy do mokrého písku. Víděla jsem mé stopy mizet  v dáli - ale nejen mých nohou. Stopy byly dvoje. Ty jedny patřily Bohu. Vydala jsem se na cestu. Černé koně mě vezli do nejistoty, do neznáma, ale i do utrpení. Otočila jsem se a pohlédla do písku. Je Bůch ještě se mnou? Boží stopy zmizely, zůstali jen moje. Slyšela jsem svůj hlas, jak se ptá: "Bože, kdysi jsi mi slíbil, že mne nikdy neopustíš a budeš vždy vedle mne, když tě budunásledovat. Proč ve chvílích, kdy mně bylo v životě nejhůř, jsou v písku pouze moje stopy? Proč jsi mne opustil, když jsem tě potřebovala nejvíce?" A Bůch odpověděl: "Moje nejdražší dítě! Miluji tě a nikdy jsem tě neopustil v těžkých dobách. Ano, ty vidíš v písku jedny stopy, lae to nejsou tvoje stopy, jsou to stopy MOJE! V těch chvílích jsem tě totiž chránil a nesl ve svém náručí.