Včéra, dne 29.11. 2008 zemřelo moje velké štěstí. Můj Bady mi pomáhal v jednom celém roce, kdy jsem to nejvcíe potřebovala.  V tom nejtěžším roce mi můj Badýsek vždy vykouzlil úsměv na rtech. A za to já mu moc děkuju. Chovala jsem si ho v náručí už od malého štěňátka, trpěla jsem s nim když mu tupírovali ouška. Vždy mě s velkou radostí vítal a skákal na mě div mě nesrazil na zem. Teď přijdu a už to tak nebude ten pocit jak se mám zachovat a pocit, že už se to nikdy nestane. Jako by v pátek věděl co se stane. A čekal jen až se semnou a vlastně i já rozloučím. Vím, že bych to neměla dělat, ale to že moje štěstíčko už neni mezi náma, za to může jedna osoba. Opravdu vím, že tohle nemám dělat, ale já to tak cítím. "Kdy by jsi mě poslechl"!!!!! NIC BY SE NESTALO. Čas, jak se říká vyléčí všechno. Jen budu muset čekat. SBOHEM MILOVALA JSEM TĚ A NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU