... se na svět díváš čtyřma očima.

... nejíš, nespíš, chodíš jako tělo bez dušše a myslíš jenom na sebe.

... rozumíš tomu druhému i beze slov.

.. cítíš křeče v břiše, trému, bušení srdce a šíleně blábolíš.

... umíš dostávat i dávat něžnosti, porozumění a důvěru.

... jdete oba dva společnou cestou, která má jen jeden cíl.

... nemiluješ člověka kvůli jeho přednostem, ale i kvůli jeho slabostem.

... s úsměvem přecházíš chyby toho druhého.

... dokážeš se vžít do jeho kůže a umíš ho pochopit.

... najednou vidíš svůj stín, který se umí usmívat.

... je pro Tebe ten druhý důležitější než Ty a všechno na světě.

... Jsem všude, tam kde bys mě nečekala.

... V kapičkách rosy, v puklinách skal,

... labutím pírku i pírku holuba.

... přicházím tiše, bez pozvání, neptám se zda-li mohu dál.

... Na uvítanou mi zvony nevyzvání,

... a přesto mě každý zatím uvítal.

... Mám tisíc podob a stejně tak vůní.

... Málo kdo z lidí předemnou uteče.

... Jednou jsem ve stínu,

... podruhé ve výsluní.

... Jsem Tvoje láska-člověče.

... Láska je velké odhodlání mít někoho rád.

... Musíš to však ještě cítit,

... musíš ho milovat.

... Láska léčí, trápí, hřeje

... a bolívá,

... a pro tu věrnou, nejvěrnější

... se i umírá.

... Jiná je však láska k matce,

... každý vztah má svoji tvář.

... Jednou šťastnou, jindy smutnou,

... ale i tak si ji važ.

Proč často lásku mine zrak???

proč slzy oči smáčí???

proč oběti je tak smutno,

steskem je až k pláči???

Kdo však miloval,

ten těžko zapomíná

a lásku kterou pochoval

sám umírá.

Láska to slovo v sobě něco skrývá,

na lásku se jen těžko zapomíná.

Tys řekl láska,

je to pouhý cit.

Lásku nesmíš nikdy promarnit.

Láska,

ta je jen mezi dvěma,

láska na Tebe čeká za zavřenýma dveřma.

Zkus je jen pomalu otevřít a nikdy se z nich už nevrátit.

Láska je krutá, láska je víla,

láska je v srdci ukrytá síla.

S láskou se spousta srcí rmoutí,

láska je sladká jak srdíčko z protí.

Když láska mě zraní, nemám chuť žít,

o sladkých polibcích nechci už snít.

S láskou s ezastaví celá zem,

jen s opravdovou lásku šťastný jsem.

Tma.

Sám se sebou vedu spor každodenní a vím,

že do rána zamhouřím oči stěží.

Říkám si - proboha, tak hezký zae není!!!

A srdce se směje - vždyť na tom nezáleží.

Trápím se.

Neusnu.

Blíží se krupobití.

Jen pravdu vyluštím, hned ovlivním je zase lží.

říkám si - proboha tak chytrý zase není!!!

A srdce se směje - vždyť na tom nezáleží.

A  náhle bojím se,

na mě zuby cení,

tuším pád,

závrať mám jak na vysoké věži.

Chci srdce vyrovat, že je mi na umření.

A srdce se směje - vždyť na tom nezáleží.

Láska je to nejlepší,

co člověka potká.

A nádherou mu život protká.

Když se pravá láska zvrátí,

už se nikdy víc nenavrátí.

Ten, kdo pravou lásku vzal,

ortel smrti podepsal.

Bez lásky se nedá žít,

dá se pouze živořit.

Miluju Tě,

jen Ty jsi láska má,

tak něžná, vzrušující,

Jediná.

Miluju Tě stále víc,

Každý den toužím stokrát to říct,

že jen s Tebou láskuprožívám a

s Tvým jménech na rtech stávám i usínám.

Miluji Tě,

ta nenechávej mne už samotného,

přijď a do svých dlaní vezmi ruku mou.

Bez Tebe se mé srdce souží,

zašeptám ti do ouška po čem toužím a...

... jak moc Tě miluju...

 Nepřestávám na tebe myslet, na tvoje věčně studené ruce, na tvou bledou pleť, na tvé rty, tvé oči. Na to jak spíš, jak dýcháš, jak žiješ.

 Pokaždé, když jsem v kině sám, pochopitelně si představuju že sedíš jako dřív na pravo ode mě. Chtěl bych tě vidět jak se teď tváříš když tohle čteš, jak mírně přimouříš oči a v nich se ti zjeví jiskřička lásky a dojetím ti ztékla slzička po tváři. Potom světla zhasnou a já v nastalé polotmě vidím tvou siluetu jak se blížíš ke mně. Dívám se na tebe a úžasem tvou krásou i já jdu k tobě blíž a čekám až mě políbíš.

 Mezi námi vzniklo pouto a jakým si tajemným klíčem jej někdo pomalounku odmikal. Nezpoutaná jsi pak odlétla a nesla následky bolestivého pádu. Já ti nabízím opět své srdce abys mohla létat a slibuji ti že budu nítě lásky splétat.

PS.: tento dopis který dotyčná nikdy nečetla je starý a nic neznamená...

Ahoj Miláčku,

předem mého dopisu ti posílám polibek.

Chtěla bych ti říct že tě miluju, ale i přes tu velkou lásku jsou chvilky, které nejsou pro mne moc hezké. Chápu že vždy se nemůžu mít s tebou jako v ráji, jsou tu spory a to k tomu všemu patří. Přesto všechno zlé se má láska k tobě nikdy nezměnila. Nezměnila se už kvůli tomu že láska byla silnější víc než zlost kvůli které jsme se hádaly a většinou sem za to mohla já.

Chtěla bych ti poděkovat že si mě zahrnul do svého života. Také že tví kamarádi se staly mými. Hlavně bych ti chtěla říct že mi nikdo nedaroval tolik lásky jako ty. Za to jsem ráda zkrátka si doplnil to prázdné místo ve mě, které jsem měla. Jsem ráda za každou minutku, dotyk, pusu kterou od tebe dostanu. Aniž bys věděl, pohled na tebe mě pokaždé hřeje u srdce i když o tom nevíš, někdy mi připadáš jako člověk o kterém jsem vždy snila. Jsi můj princ! S láskou Lada.

PS.: tento dopis mi Věnovala Lada která nic z toho nesplnila a 2 měsíce mi lhala jak strašně miluje...