Nepřestávám na tebe myslet, na tvoje věčně studené ruce, na tvou bledou pleť, na tvé rty, tvé oči. Na to jak spíš, jak dýcháš, jak žiješ.

 Pokaždé, když jsem v kině sám, pochopitelně si představuju že sedíš jako dřív na pravo ode mě. Chtěl bych tě vidět jak se teď tváříš když tohle čteš, jak mírně přimouříš oči a v nich se ti zjeví jiskřička lásky a dojetím ti ztékla slzička po tváři. Potom světla zhasnou a já v nastalé polotmě vidím tvou siluetu jak se blížíš ke mně. Dívám se na tebe a úžasem tvou krásou i já jdu k tobě blíž a čekám až mě políbíš.

 Mezi námi vzniklo pouto a jakým si tajemným klíčem jej někdo pomalounku odmikal. Nezpoutaná jsi pak odlétla a nesla následky bolestivého pádu. Já ti nabízím opět své srdce abys mohla létat a slibuji ti že budu nítě lásky splétat.

PS.: tento dopis který dotyčná nikdy nečetla je starý a nic neznamená...