Zrození jamajského ska

Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. A v té době právě i na Jamajce vetšina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových „šlágrů“ a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.

Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.

Prvním kdo vůbec využil tohoto rytmu byl Ernest Ranglin společne s Clue J & The Blue Buster (to je ten, jenž byl známý svým pozdravem Love skaskavoovie a o kterém se mnozí domnívají,že svým pozdravem ve zkrácené formě, ska pojmenoval). Když se jednou Clue J pokoušel z kytary něco dostat, řekl : „Make the guitars go ska!ska!ska!“ (tak to je jedna z několika historek kolem vzniku názvu).

Ska rytmus byl odvozen ze „Schuflle“ a „Boogie“, které bylo v mistních „dance halls“ tolik oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je „mento“, „burron rhytm“ a stylů nových, byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil shodně se získáním nazávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stává nesmírně populární a hudební producenti se jej pokoušejí šířit do zbytku světa. Tyto kroky mají plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako „National music of Jamaica“ na „World fairs v New Yorku“.

Texty měly několik podob od klasických popových popěvků, přes náboženské až po politicky orientované a texty odrážející sociální dopady života na Jamajce často okořeněné místním nářečím „Patois“.

Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například : Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.

[editovat]
Rude Boys

Rude boys byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli take nazýváni „Scofflaws“. Svým oblékáním (černé sako, uzké kravaty, porkpie hat-klasicky klobouček) s oblibou napodobovali hollywoodské gangstery a texty této epochy odrážely jejich mnohdy nelehký život v ghettu.

Avšak i způsob, kterým na ska tancovali do jisté míry ovlivnil samotný vývoj tohoto hudebního stylu. Při tanci si osvojili mnohem hrozivější styl, než jaký byl běžný v tradičním stylu. Rytmicky pohybovali rukama dopředu a zpět a výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu.

Pro zajímavost pár písní věnovaných tématice „Rudies“ : The Soul Brothers „Lawless Street“, The Heptones „Gunmen Comin to Tow“', Desmond Dekkers „07 Shanty Town“, Dandy Livingstones „A Message to You Rudi“.

[editovat]
Od Rocksteady k Reggae

Často se lidé ptají jaký je vlastně rozdíl mezi Ska a Rocksteady. Odpověď není až tak jednoduchá, jelikož někdy Rocksteady lehce koketuje se Ska a jindy zase naopak s Reggae. Vycházíme-li z faktu, že Ska je dědečkem či chtete-li babičkou reggae, tak rocksteady zákonitě musí být jeho tatínkem či maminkou a je tedy jakýmsi pomyslným středem.

Jedno logické vysvětleni, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových stránkách je prosté: "Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidí natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady v Anglii též nazývané „skinhead reggae“. Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez náboženských textu. Jedním z reálnějších důvodu vzniku by mohl vliv amerického R&B, který se rozvijel směrem k soulu ala Motown či Memphis a Philadelphia soul a místní soubory se stejně jako kolem roku 1960 i v tomto případě nechaly inspirovat.

Nejpozoruhodnějším hitem Rocksteady éry byl beze sporu hit „The tide is high“ od kapely „The Paragons“, kterým se v osmdesátých letech nechala inspirovat kapela „Blondie“ a díky němuž získala patřičnou slávu.

S náboženskou obrodou a rastafariantvim se zrodil „nejmladší“ potomek Ska, který dominuje jamajské bluebeatové scéně dodnes a jehož název je Reggae (dříve také nazývaný Reggay). Basa zůstává stejně dunivá jako u rocktseady, ale zpěv je více sofistikovaný. Stejně jako u předešlých stylů ska a rocksteady, i reggae vychází z všemožných vlivů od menta, R&B až po soul. Bicí jsou mnohem pomalejší. Také se zde narozdíl od ska více promítají africké kořeny a vokály jsou mnohem sytější a táhlejší. Kromě náboženského charakteru se v textech reggae kapel často setkáváme se sociálním komentářem, hodnotícím nerovné poměry ve světě apod.

I neznalým, kterým styl reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-1980) a jeho skutečné hity jakými jsou „Could you be loved“, „I shot the sherif“, „No women no cry“ či „Buffalo soldiers“.

Když jsme se ptali tenor saxofonisty Cedrica Brookse z dnes již legendárního jamajskeho seskupeni The Skatalites, jaký vlastně Bob byl, dostali jsem tuto odpověď „Bob? Bob was a cool man“! Také nám sdělil, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu. Takže pro všechny ty, jenž Boba berou spíše jako marketingovou postavičku malá dávka čehosi k zamyšlení.

Snad jen škoda, že již „méně“ známé, avšak pro zapřísáhlé reggae fans mnohem podstatnější postavičce Peteru Toshovi osud tolik slávy „nenadělil“. Mezi další postavičky,široké veřejnosti téměř neznámé patři například : Jimmy Cliff, Gregory Issacs, Toots and the maytals, The Heptones, Lee Perry, Greyhound, Dennis Brown, John Holt, Cornell Campbell, David Curley, Dillinger, The upsetters atd.

[editovat]
Zrození Britského Ska

Do Anglie se Ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako Blue beat. Prvním mezinárodním hitem byla píseň „My boy lollipop“ (Millie Small) nahrána v roce 1964 a vydána na Island Records. (v Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)

Mezi další pecky této éry patří „Guns of Navarone“ (Skatalites), „Carry Go Bring Come“ (Justin and The Dominues) či „Rudy, A Message to You“ (Dandy Livingstone). V roce 1969 se v hitparádě umísťuje hity jako „Monkey Man“ (Toots and the Maytals), „Long Shot Kick de bucket“ (The Pioneers).

[editovat]
2Tone

V roce 1979 si Ska v Británii doslova užívá svůj velký comeback a s ním i obrovskou popularitu. Tato epocha je často nazývána jako druhá vlna ska. Mezi nejznámější kapely tohoto období patří The Specials, The Selecter a nepochybně i Madness (jméno převzali podle písně od Prince Bustera).

Všechny tyto kapely své první album vydávají na Two Tone records, který založil klávesista z The Specials Jerry Dammers. Logem se stala známá postavička „Walt Jabsco“, což by snad údajně měla být podobizna Petera Toshe.

V tomto období vetšina kapel hraje předělávky tradičního jamajského ska a mnoho fanoušků skutečně věří, že písně jsou originál, avšak kapely někdy písně pouze přejmenovali a přejali za své. Například píseň od Prince Bustera „Al Capone“ později The Specials hrají s názvem „Gangsters“.

2tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, sociálních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus, ale i na pití piva a užívání si legrace.