Zdarec ve spolec!

     Tak a je tady konec léta, počasí stojí za prd a blíží se začátek bláznivýho podzimu. Těm mladším začne škola, starším končí dovolený. A ty co jsou na přelomu to maj složitější - někdo nastupuje na vysokou a ty co si vybrali robotu, budou okoušet kouzlo každodenního vstávání a pracovní rutiny.

    Já se nacházim na pomyslném rozcestí - mam možnost se v úterý pokusit o zkoušku, která by mi zachránila kůži a udržela mě na vysoký, nebo se na ní můžu pěkně vys.... Pořád přemýšlim, jestli se o to mam pokusit, když mě vlastně už škola leze na nervy a při pohledu na ty inženýrský paka, co pobíhaj po fakultě, se mi dělá špatně a přeju si, abych takhle nikdy neskončil, nebo to mam zabalit a začít žít jako většina týhle republiky. Myslet si, že najdu práci, která mě bude současně živit a bavit, to je velkej sen téměř každýho, ale jen pár vyvoleným se splní. Budu patřit mezi ně? Bůh ví. A co naši? Jak ty to vezmou? Pořád mě živí a titul by si moc přáli. Bude to pro ně asi velký zklamání. Zklamu nejen je, ale taky hromadu lidí kolem sebe, který mi důvěřovali. Ale co je hlavní - zklamu a shodim se sám před sebou. Chtěl jsem to dokázat a najednou zjišťuju, že mě položí bláznivá technická fyzika s pohybama v časoprostoru, kterou pak v podstatě nebudu v praxi potřebovat, ale to už by bylo na další článek, kterej nejspíš začnu plodit každou chvíli.

     Uvidíme po 4. září, jak to se mnou bude vypadat. Třeba se dneska dobře vyspim a budu mít veškerý učení ke zkoušce v hlavě.