ŽENSKÁ EJAKULACE – co jste vždy chtěli vědět

V roce 2002 otřásl britskou filmovou scénu ojedinělý případ.Schvalovací komise, která je poslední instancí, než je film vpuštěn do distribuce, nakázala tvůrcům snímku British Cum Queens (jedna z těch známých porno sérií) vystřihnout šest minut a dvanáct sekund materiálu.

JE TO MOČENÍ?
Zdánlivě nic mimořádného. Jen kdyby nešlo zrovna o scény, ve kterých zažívají ženy mohutné a viditelné orgasmy, doprovázené ejakulací slušného množství tekutin.

Komise svůj verdikt odůvodnila tak, že nejde o projev orgasmu, nýbrž pouhé močení. A ve Velké Británii je zakázáno zobrazovat močení na partnery, ať už je žánr filmu jakýkoliv.

Tehdy se strhla obrovská vlna diskuzí, do nichž se samozřejmě zapojily i feministky, jež tvrdily, že jim zase někdo upírá schopnost ejakulovat. Komise totiž skutečně nepřinesla žádný důkaz proti tomu, že šlo o ejakulaci. Přidržela se jen své domněnky, že něčeho takového žena není schopná.

Je pravdou, že v pornofilmech je většina takových scén skutečně nafingována, ať už balíčky vody umístěnými do vagíny, nebo právě tím močením. Na druhou stranu si spousta lidí uvědomila, že o té ženské ejakulaci vlastně nic neví.

VELKÉ TAJEMSTVÍ
Je překvapivé, že v době, kdy jsou lékaři schopni transplantovat celé tváře, kdy lidstvo objevuje tajemství vesmíru a dělá spoustu dalších, pro laiky neuvěřitelných věcí, nemá prozkoumáno něco tak základního a přirozeného, jako je ženský orgasmus.

Učené knížky o ženské ejakulaci povětšinou mlčí a teprve v posledních letech se průzkum tohoto tématu posunuje vpřed. Ve vědecké obci byl stanoven jakýsi neurčitý úzus, který tvrdí, že některé ženy jsou při vzrušení či orgasmu schopny vylučovat tekutinu.

Ale proč tomu tak je, jak je možné, že to nezažívají všechny ženy jako muži, jak časté to je, k jakému účelu to slouží a v neposlední řadě co je to za tekutinu – to jsou otázky, na kterých zatím nepanuje shoda.

PŘEDCI VĚDĚLI
Řada historických publikací přitom tento průvodní jev ženského orgasmu jasně zmiňuje. Například Kamasutra píše o ženském semenu. Podobně na to šel řecký všeuměl Hipokratés. V sedmnáctém století zmínil nizozemský anatom Regnier de Graf „tekutinu, která vychází z ohanbí v jednom proudu“.

Známý německý lékař Ernst Gräfenberg, objevitel G bodu, v roce 1950 napsal do sexuologického časopisu: „Toto vyloučení tekutin přichází vždy na vrcholu orgasmu a simultánně s ním. Někdy je produkce tekutin tak hojná, že je třeba pod ženu rozprostřít velký ručník, aby se neušpinilo povlečení,“ psal pravděpodobně z vlastní zkušenosti.

PRŮLOM
V roce 1981 došlo k jakési demonstraci ženské ejakulace před širší lékařskou obcí, která tak v mnohých případech konečně uvěřila. Dotyčnou ženu stimuloval její manžel, až konečně ve velkém ejakulovala.

Tekutina byla podrobena analýze a zjistilo se, že obsahuje jen minimum močoviny. Co v ní však nechybělo, byl prostatický antigen. V návaznosti se zjistilo, že některé ženy mají větší, jiné menší prostatu – to by mohl být důvod pro rozdílný průběh orgasmu.

Někteří vědci se dokonce domnívají, že oním G bodem není nic jiného než právě tato ženská prostata, kterou je pro mokrý orgasmus navíc třeba řádně stimulovat.

Zůstává však otázkou, proč vůbec k ženské ejakulaci dochází. Může jít o určitý způsob prevence proti infekcím. Jiné vysvětlení je složitější a za paralelu si bere skutečnost, proč mají muži prsní bradavky. Je to prý jen proto, že je potřebují ženy a že se lidé vyvíjejí jako druh společně.

Evidentně je stále co zkoumat a třeba se o ženské ejakulaci v budoucnu dozvíme ještě něco více.