Stojím a koukám na hvězdy

a přemýšlím která je asi moje.

Ta malinká co vypadá že zhasne?

Nebo ta veliká co svítí tak jasně?

Ta co součástí je souhvězdí?

Nebo ta co ze země se nevidí?

Je jich tak moc, že člověk je ani všechny nevidí.

Může jich být tolik kolik je na světě lidí?

Ne je jich ještě víc a každý se tomu diví.

A když tak na ty hvězdy hledím

a stále nevím která je ta moje,

tak jsem si vybrala tu na kterou nejlíp vidím.

Není to hvězda je to člověk a jeho srdce je jen moje.