My, Jují a Bary, jsme nerozlučná dvojice. Potkáte nás spolu na chodbě, na pařbě i na záchodě. Jsme spolu všude. Až se jedna vdá, druhá bude s ní. Milujeme se.

Ale stejnou láskou milujeme prasátka. Tedy jenom to jedno. Není to obyčejné prasátko. Je to naše prasátko. Prasátko Tereska.

PT (= prasátko Tereska) je krásné čuňátko. Je 168 cm vysoké, má o dva odstíny světlejší černou barvu vlasů a různě barevné oči. Má velká ňadra - a ví o tom. Proto po ní touží celý Chomutov. Má velmi velká ústa s dvaceti osmi zuby,  prasátkový nos (= hák na svině) a neustále erektující ofinu. Je snědé pleti a má krátké nohy. Obléká se do EMO stylu, ikdyž to zásadně popírá. Velmi často se směje - dá-li se to tak nazvat. Cizí lidé se otáčejí po hysterickém jekotu. Ale prasátkovský hysterický jekot má své kouzlo. A je nakažlivý.

Lidé si o prasátkách myslí, že jsou nevychovaná. To, že Teresce tak přezdíváme, má své opodstatnění. Má zvláštní nadání říkat nepravá slova v nepravou chvíli. Má zvláštní nadání udělat trapas před objektem našeho zájmu. Má zvláštní nadání být sobecká (ano, mám na mysli tu nechuť posílat dárcovské smsky Africe). Ale také má zvláštní nadání utěšovat své milované přítelkyně. Nedokážete si představit, jak krásná může být taková laskavá rána do zad. Má nadání říkat tak nevtipné vtipy, že se jim smějeme ještě týden potom. Má nadání dělat nenanapodobitelné ksichty. Celá je vlastně nenapodobitelná. A také nenahraditelná. Milujeme Tě, Prasátko naše!