Točila jsem se.Pořáddokola.Točila s napřáhlýma rukama,s očima dokořán.Točila jsem se nakolotoči i mimo něj.Točila jsem se sama,se všema,točila jsem světem asvět se točil kolem mě. Světla se mihotala po mé tváři. Po tváři nahlavě zakloněné obracejíc se ode všech. Mezi prsty proskakovalo slunce,všechny barvy se vlily v jednu. Neodmítaly se. Tvořily nové abstraktnírozměry reality. Teď už jen ležim se závratí. Se závratí měnící se napocit zvracení. Zvracím, ležím, nejsem schopná pohybu. Pohybu, kterýotáčel vším. Vším včetně mého života, stejně jako života vašeho.Mihotající skvrnky našich životů mění agresivně své barvy. Mění barvy atočí se. RYCHLEJI, RYCHLEJI RYCHLEJI. nejdou zastavit. Točí se bez méhopohybu. Nejsou již barevný, nýbrž ve stupních šedi. Ve stejnýchstupních šedi, jako má jižňák. Ve stejných stupních šedi jako má můjnaoko barevný život. Stejně šedý jako Váš marnivý život. Zastav.Zastav. ZASTAV UŽ!! Vše se mi slilo, nohy mně neunesou, oči necítí, ušinechutnají, ústa vidí a mozek nefunguje o nic víc než nervy nebo emoce.Emoce že nefungují? co to je za blbost. Vždyť je vidím. Držím je. Držímje v krabičce od sirek a klepu s nimi. Nechrastí. Nechrastí tudížnejsou. Není nic. Žádný barvy, žádná šeď, žádný emoce, žádnej život.Hlavně už žádnej kolotoč. Jak dlouho to trvalo? UŽ ŽÁDNEJ KOLOTOČ. Ajak dlouho.....Otevřela jsem oči, jazyk přilepený v krku, div sem seneudusila. Nohy svázaný izolepou. Ano, izolepou. Ale to nejdůležitějšíjsou barvy. Opět vidím barevně. Mám chuť se houpat. Nahoru a dolů.Skákat. už žádný kolotoč. Už ne pořád dokola, ale nahoru a dolů. Tak,jak to v normálním životě chodí. Takhle začal můj život. Můj zájem omaličkosti a zkoumání banálních jevů běžnýho dne, který z jistých úhlůmůžou bejt nepopsatelný. Můj život začal až po těch pár letech, kdyjsem byla mrtvá. A jsem ráda, protože nic není lepší, než život poreinkarnaci a snění po bezesných nocích, co myslíte?

Vloženo: 11.Květen 2009 v 21:59.