Slzy v očích mám, když večer usínám, neboť na tě, lásko má, stále vzpomínám.

-Když pláču, cítím lítost. Často pláču pro cizí bytost, která ani neví, jak se trápím. Kdybys to věděl, možná bys to pochopil, ale možná by ses smál a proto pláču tak, abys to nepoznal ...

*Miluji tě, mé oči pláčou pro tebe čím dal víc, to je vše, co jsem ti chtěla říct.

-Jsi touha po všem, co nemůžu mít. Jsi život, o kterém chci snít. Jsi moje všechno a nic. Jsi jeden a přesto nad tisíc!

*Hodiny jdou stále dál a já na tebe vzpomínám. Když okolo mne projdeš, ztuhnu a ty si mne ani nevšimneš a přesto na tebe myslívám a přesto tě miluji dál

.-Já vím, že tě nesmím vídat, já vím, že tě nesmím líbat. Já vím, že mě nemáš rád, přesto tě budu milovat ...

*Cítím se jako bojovník po prohrané válce, jako snílek, kterému se sen ztrácí v dálce. Cítím se jako trosečník na neznámém ostrově, jako opuštěné dítě v dětském domově. Cítím se jako písečný zbořený hrad, jako člověk, kterého nemá nikdo rád. Tak se cítím bez tebe.

-Proč mám nemocné srdíčko? Proč stačí tak maličko, abych šťastná byla a své srdce vyléčila? K tomu ale potřebuji tebe ...

*Nebudu brečet, nebudu se smát, nebudu tě prosit, abys mě měl rád.

-Měsíček vyprávěl hvězdičkám, že se tě nikdy nedočkám. Měsíček mi v noci žaluje, že tvé srdce jinou MILUJE!!!

*Láska je stejně hrozně zlá - Kdo jí nechce, ten jí má a kdo jí potřebuje, tomu se vyhýbá!

-Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát, mám v sobě tolik lásky a nesmím tě milovat!

*Proč poznala jsem tebe, když nemůžu tě mít, proč touží po mě jiný, když s tebou já chci být! Když do očí ti pohlédnu, hned zrak k zemi sklopím a přece tolik bych ti chtěla říct, jak nevýslovně trpím!

-Četla jsem knížku. Byla o dívce. Ta dívka trpěla. Tak jako já, víš proč? Byla zamilovaná. Tak moc jako jsem já do tebe. Ona ho milovala . Míň než já miluju tebe. Chtěla být jen s ním. Jako chci být já s tebou! On ji nechtěl. Tak jako ty nechceš mě. Ale přece jen není o mne, víš proč? Nakonec si padnou do náruči, ale já zůstanu bez tebe :o(

*Jestli chceš, můžeš se mi smát, protože tebe láska nebolí, láska není jen dostávat a brát, bez tebe je mi líp .... jakkoli. :(

-Proč tvé srdce je tak milé, když mě stejně nemiluješ!? Proč v tvých očích je taková zář, když se na mě stejně nedíváš!? Proč tvé rty jsou tak hebké, když mě stejně nelíbáš!? Proč tvá náruč je tak otevřená, když mě v ní stejně nemáš ...

*Jsi princ, co ve snu mě líbá. Jsi rybář, co chytla ho ryba. Jsi slunce, co mou tvář hladí. Jsi tón, který tak dobře ladí. Jsi šíp, co zasáhl mé srdce. Jsi provaz, co spoutal mi ruce. Jsi moje láska, něha, touha. Jsi báseň nekonečně dlouhá. Jsi oheň u kterého se hřeju. Jsi dárek, co tajně si přeju ...

-Sedím a do zdi smutně zírám - taková nešťastná láska bývá. Ten, jemuž chci své srdce dát, mě stále odmítá mít rád. Jak jeho srdce získat mám, to se stále sama sebe marně ptám! 

*Víš co je to láska? Láska je velká rána u srdce, která často bolí, ale tu bolest bych ti nikdy nepřála, protože tě strašně moc miluji, i když ty miluješ jinou ...

-Chci plakat a chci se smát, chci věřit v lásku a ne se s vlastním srdcem prát!!! Chci to, co nemůžu mít a tak mi zbývá jen o tobě snít!!