život je houpací křeslo
11.Leden 2006Jestli má tohle být deník, pak tu popíšu můj dnešní den. Bohužel nestál za moc, takže ani dál nečtěte.
Nový den mi začal osm hodin patnáct minut, volala mi máma, abych jí přeposlal nějakej dokument v Powerpointu. Vysoukal jsem se z postele a šel jí to poslat. Hned za chvíli volal člověk, kterému dělám servis počítačů. Omluvil jsem se mu pro dnešek. Dnes nebyl čas na výdělečné věci, dnešek byl určen pro zubaře. A ne jednoho. První zastávku jsem měl naplánovanou na Kladně v PP Poliklinice. Vlastní tam panoramatickej rentgen. Přesun na Kladno se neobešel bez závady - ujel mi autobus, takže jsem chvíli stopoval. Chlap co mi zastavil byl majitel místní restaurace, do které občas chodím. Je to hodnej chlap. Svez mě aspoň kousek cesty. Dál už jsem autobus chytil. Cestou jsem si otevřel anglický skripta a hrál si na učenlivého studentíka až do Kladna. I tam mrzlo až praštělo. Omotán třímetrovou šálou jsem si to namířil hned na kliniku. Najít rengen byla hračka, ale najít vlídnou laborantku je na PP klinice zřejmě nadlidský úkol. Po získání děsivě roztáhlého úsměvu mých čelistí na rentgenu jsem zatoužil po setkání s jednou dlouholetou kámoškou. Bydlí nedaleko a většinou mám štěstí, že jí zastihnu doma. Dnešek ale veselej prostě nebyl a pravidlo musel dodržet i v případě návštěvy.....
pokračování příště (stejně to nikdo nečte)
napsal/a: Bernebone 00:22 Link
