Tak a je to. Už nejsem jako kůl, kterýmu i plot ukradli, už neusínám sám, nemusím chodit do hospody a doufat, že tam někoho potkám, už chodíme všude dva.

Jmenuje se Julius. dDr. Julius Horák. Seznámili jsme se na oslavě třicátých narozenin Juldovo kamarádky Sheily. Sheila je kůň. Julda je pes. Teď už můj pes. 

Kdysi jsem měl myš. Ale nebyla s ní žádná sranda, jen žrala, srala a spala. Tak jsem ji jednoho dne dal svobodu. A byl jsem zase sám. Ale potom jsem byl na oslavě narozenin a kamarádka, majitelka Sheily mě seznámila s Juldou. Kamarádka Jana totiž kromě koní chová i pejsky a kočky, které se najdou a pak čekají, až je najde jejich pán, nebo jejich nový pán. 

Takhle jsme se seznámili. Julek je skvělej. Je mu rok, tatínek byl kokršpaněl, maminka jezevčík, má krásnou černou barvu a lepšího pejska jsem ještě nepotkal. 

Je strašně fajn vědět, že na mne někdo čeká, že se na mne někdo těší. A ještě hezčí je těšit se na někoho, těšit se, jak mne bude vítat, až otevřu dveře a řeknu: Ahoj Juldo...

Takže už jsem na tom líp než dřív. A je to kvůli tomu, že jsem chtěl, aby bylo líp tomu druhýmu, aby měl zase pána a domov.... Domov teď máme oba.