Vcelku zajímavý tenhle on-line deník, zajímaví jsou i lidé kteří se tomuto okýnku zpovídají nebo přes něj posílají určité poselství. Svěřovat se okýnku které nám stejně neporadí a jako vždy v životě si člověk musí pomoci sám. Psát sem že jsou Přátelé hrozní a že nás podrazili? budiž, ale co se tím vyřeší? Psát sem že je takové a nebo naopak takové náboženství nejlepší?psát sem že musíme věřit? že musíme věřit když nás všicni opustili? aby na to mohl někdo zareagovat že si jen myslíme že nás všichni opustili? psát sem příběhy o tom jak nás nikdo nemá rád a že si vezmeme život? psát sem co jsme každý den dělali? A k čemu je vlastně takovej deník? abychom se třeba v dospělosti pousmáli nad tím jací jsme byli? jak jsme se vyvíjeli? nebo abychom měli nějakou rádoby zpřízněnou duší a že když si zpětně přečteme co jsme napsali, tak nás snad napadne nějaké vysvobozující řešení z dané situace? není deník vlastně pro lidi co nemají přátele ani kamarády? co si nemají o různých problémechs kým popovídat?Proč mají lidé tendenci se svěřovat třeba cizím lidem?kvůli anonymitě? kvůli tomu že se snad nikdy nepotkají? nebo snad kvůli tomu že nikomu ze svému okolí nevěří? psát sem třeba bláznivé zažitky z daného dne? proč? když nám to může zůstat v paměti a nemusí to přeci ostatní zajímat. Psát sem vzkazy lidem co známe když jim můžeme zavolat? nebo napsat? nebo prostě mluvit?
.... Psát sem životní zásahy, nebo věci štastné, smutné má asi takovej smysl jako čekat na holku která vás ve všem přitahuje, ale nezavadí o Vás ani pohledem napsal/a: Biker18 18:39 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář