Ale vezmeme to popořádku. Na tu jistou sobotu jsem měla naplánováno „rande“. Nešlo o skutečné Rande (za účelem bližšího seznámení s nějakou milou osobou na vztah), ale o rande s malým „r“. Jednoduše sraz dvou lidí opačného pohlaví, kteří se víceméně trochu znají a udržují svůj vztah v přátelské rovině. V průběhu dne jsem chytla malou nakupovací mánii (kterou nazývám „shopaholickým záchvatem“) a vrhla se na nejbližší obchody. Měla jsem omluvu – rande se přeci dá brát za speciální akci a na každou speciální akci si pořizuji něco nového a pěkného. Bohužel nejbližší obchod je takzvané obchodní centrum, tedy tisíce malých nejbližších obchodů v jednom. Domů jsem se tedy dostala necelou hodinku před plánovanou schůzkou a něčeho pěkného a nového jsem měla pět plných tašek. Nechybělo ani zmíněné spodní prádlo.

 

  

Při vybírání toho, jakým hadříkem se vyzbrojím, jsem koukala hlavně na to, jak moc je to či ono sexy a vyzývavé. Vysoké podpatky, „hubené“ džíny a korzetový top to jistí. Nic složitého, nic nepraktického, nic, co by vypadalo divně, kdybych se v tom druhý den v poledne vracela domů. Do kabelky jsem naládovala nezbytnosti, základní líčidla (abych nevypadala následně v tramvaji jako mrtvola) a kondom. Ano, dnes večer si to „rozdám“.

  

Měla jsem prostě chuť na sex. Ne na vztah, lásku nebo romantiku. Čistě jen tu přírodní (a přirozenou) chuť na sex. A protože jsem žena (které to mají v podobných situacích lehčí), vytasila jsem všechny zbraně. Bylo jasné, že k tomu dojde.

  

Jenže pak jsem si stoupla před to zrcadlo a vyděsila jsem se. Mám vůbec právo, takhle chladně kalkulovat, pokud jde o podobnou záležitost? Nedělá to ze mě muže? Je vůbec přístupné, abych o tom takhle přemýšlela? Nevyřadím se „použitím“ dostupného muže z normálního vztahového trhu? Nebo je to jen nějaká hloupá, hluboce zakořeněná sociální fobie, že když se budu takto chovat, budu „děvka“? Proč, i když si chci jen užít trochu rozkoše, se musím ohlížet na nějaké sociální konstrukce a mantinely? Jak a kam zazdít svědomí? Mám přeci právo, stejně jako muži, jednoduše mít sex! Nemám potřebu se pořád jen milovat a vytvářet vztahy (a v těch se milovat). Občas chci jen živočišný jednorázový sex!

  

A jak to dopadlo? Tahle myšlenka (a nejspíš i svědomí) mě nahlodávala celý večer. I noc. Dokonce i následující den v poledne, když jsem v černých brýlích jela poloprázdnou tramvají domů…

 

Další příběhy ze života najdete na http://marsalova.blog.idnes.cz