Parkour je umění pohybu překonávání překážek. Při něm jsou využívány přirozené pohyby jako běh, skákání a lezení, pomocí kterých se co nejefektivněji a nejrychleji dostává člověk z místa na místo.

Parkour je nesoutěžní sport. Při tréninku se snažíme překonat sami sebe, svůj strach a své nedostatky a neustále se zlepšovat, nikoliv soupeřit s ostatními. Parkour není sportem extrémním, jak je občas prezentován v médiích. Extrémní je pouze v případě, že hazardujete se svým životem a děláte něco, co neumíte a nechápete.

V mnohých aspektech se Parkour podobá bojovým uměním. Když se mu člověk věnuje naplno a správně, jde v podstatě o životní cestu a filozofii. Neustále překonáváme překážky, ať už psychické či fyzické.

Smyslem tréninku je ovládnout lépe své tělo jako celek. Nemá smysl se učit jen jednotlivé techniky odděleně, ale spíše průběžně zdokonalovat svůj pohyb. Cílem je být silnější, abychom byli užitečnější jak v běžném životě, tak případných extrémních situacích, které mohou nastat i v moderním světě.

Trocha historie

Člověk překonává překážky odedávna, dokonce i způsobem, jakým je definován Parkour. Ale dnešní podobu a definici mu vtisknul Francouz David Belle. Ten se odmala věnoval bojovým uměním a umění pohybu v jeho přirozeném životním prostředí – nejprve v lese a pak právě ve městě. Ve všem ho hodně ovlivnil jeho otec pocházející z Vietnamu, který prošel výcvikem francouzské armády a posléze pracoval jako hasič.

Parkour se inspiroval mnohými zdroji, především Přirozenou metodou Georgese Héberta, která vznikla na počátku dvacátého století. Francouzští vojáci ve Vietnamu se inspirovali Hébertovou prací a vytvořili to, co je dnes známo pod pojmem parcours du combattant, což je tradiční výcviková vojenska trat. David Belle se k této překážkové trati a Hébertově Přirozené metodě dostal díky otci, Raymondu Bellovi, francouzskému vojákovi, který se těmto disciplínám věnoval. Ona metoda spočívá v usilovném tréninku několika odvětví lidské činnosti. Tyto odvětví jsou: chůze, běh, skákání, šplh, pohyb „po čtyřech“, rovnováha, zvedání břemen, vrh, obrana a plavaní.

Souhrn

Parkour (někdy též Le Parkour a také jako zkratka PK) neboli l’art du déplacement (umění pohybu / umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla. Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově.

Parkour se zaměřuje na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích (a především kritických) uměl pohybovat klidně a sebejistě.

Parkour je fyzická aktivita. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních. Podle Davida Bella je fyzická část Parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení - chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour.

Parkour se zabývá tréninkem těla a mysli za účelem zlepšení schopnosti reagovat na překážku technikou, která funguje; mnohdy technikou nepopsanou, která ani popsat nepotřebuje. V mnoha případech závisí efektivita na rychlém přesouvání těžiště a využití pohybové energie k rychlému provedení "nemožných" nebo velmi náročných tělesných pohybů.

Je to stejně tak učení se fyzickému umění a ovládnutí pohybu, jako schopnost překonat obavy a bolesti a aplikovat to v životě, protože k zvládnutí Parkouru je třeba i ovládání mysli.

Co Parkour není a čeho se vyvarovat?

Z videí a textů, které jsou k nalezení na internetu, se může zdát, že Parkour je úplně o něčem jiném, než jsem celou dobu psal. Ale není tomu tak. Parkour je jasně definován, ale ve snaze hnaní se za senzací bývá často překrucován. Parkour není svoboda pohybu, jak bývá často mylně označován.

Parkour není akrobacie a líbivá salta. To není účinný a rychlý pohyb. Stejně tak nejde jen o skoky z co největší výšky, ty mohou být jen malou částí pro opravdu zkušené jedince, kteří trénují již spousty let.

V neposlední řadě je důležité neškodit. Ani svému okolí ani svému zdraví. Při tréninku Parkouru byste neměli ničit soukromý ani veřejný majetek a vnikat na soukromé pozemky. Pokud vás někde nechtějí, tak tam prostě netrénujte. A trénujte s rozmyslem, nejlépe pod vedením zkušenější osoby.

Ačkoliv se z tohoto textu může zdát, že Parkour je plný omezení, přesto nabízí úplně nový pohled na naše okolí a i nás samotné a neskutečný pocit volnosti.

Parkour v České republice?

Je tomu už tak 3-4 roky, kdy první nesmělé dropy dělali kluci z Prahy a ze Zlína. Tehdy byl Parkour chápán v průměru lépe než dnes. Skákalo pár nadšenců, kteří měli načteno hodně z internetu, a David Belle byl jejich vzor. Časem obdivuhodná videa na internetu přilákala spíše skupinu lidí, kteří chtěli dělat něco naplno a být volní a obdivovaní. Přiživoval to rozmach videí s akrobatickými prvky, které odpoutávají od myšlenky a smyslu pohybu právě na aktéra.

Za ty poslední dva roky udělal Parkour v ČR velký pokrok – proběhly dva celorepublikové jamy a nespočet menších lokálních.

Dnes začíná s Parkourem stále více lidí. A začínají stejně špatně jako my kdysi a možná i hůře. Máme jedinečnou šanci zabránit spoustě zbytečných zranění a ztrátě iluzí. Proto do budoucna plánujeme vytvořit pevnou základnu Parkouru v Česku, která se pokusí zabránit dezinformacím o Parkouru a pomoci těm, kteří o pomoc stojí.

Prohlašení zakladatele:

Zdroj:   www.parkour.cz

            www.wikipedia.cz