Už nějakou chvilku zkouším trénovat mysl podle knihy, kterou jsem zmínil v minulém článku a to knihy Brána k opravdovému zasvěcení od Františka Bardona. Autor tam uvádí, že tyto cviky jsou velmi prospěšné pro náš další psychický „vývoj“. Většina těchto cvičení každý zná, jen zatím ještě nevěnoval čas tomu, aby se v tom zdokonalil.

Abych se už začal bavit konkrétně.  Dnes bych vám chtěl přiblížit techniku „na nic nemyslet“. Podle autora oné knihy je to velmi podstatné a já si to také myslím. Autor uvádí, že byste měli začít s tím, že budete jen tak uvolněně sedět a pozorovat svoje myšlenky jak volně plynou.  Nad tím jsem se trochu zarazil a říkám si „ Jak můžu sledovat svoje myšlenky, když k tomu abych na něco myslel, musím věnovat pozornost.“ Po nějaké době zkoušení sem ale přišel na to, že autor tím nemyslel nečině pozorovat své myšlenky, ale činy je „uklidňovat“.  Prostě jen sedíte se zavřenýma očima a snažíte se na nic nemyslet a každou myšlenku, která se vám vyloupne v hlavě, sledujete jakoby z dálky. Jako když slyšíte projíždět vlak, nejprve ho slyšíte potichu pak víc nahlas a pak zase tak rychle jako přijel, zase odjede a vám z něho nic nezůstane vůbec nic jen taková ozvěna v uších.

 Při tréninku toho sledovat svoje myšlenky, jsem objevil jednu zajímavou „pomůcku“, která by vám mohla velmi pomoct. Všiml jsem si toho, že pokaždé když mě napadne nějaká myšlenka, začnu sám k sobě vnitřním hlasem mluvit. Ten hlas je v podstatě ta myšlenka. Z toho mi vyplynulo jediné, když budu schopen ovládat svůj vnitřní hlas a budu umět říci mu mlč stejně jako normálnímu hlasu, tak ovládnu svoje myšlenky dokonale. A věřte mi, jde to! Prostě si v libovolném okamžiku řeknete „Mlč!“ a na nic nemyslíte. Zkouším tuto techniku, kde to jen jde, a musím vám říct, že to je moc příjemné a řekl bych i hodně funkční. Na chvíli se tedy vrátím k tomu „sledovaní svých myšlenek“. Když tedy chcete sledovat své myšlenky, prostě si sednete, zavřete oči a řeknete svému vnitřnímu hlasu „Mlč!“ a pořád se snažíte nemluvit. Jak bude čas plynout, začnou se vám vkrádat do mysli vaše běžné myšlenky, a vy začnete zase pomalu ty myšlenky pronášet vnitřním hlasem. Musíte si to ihned uvědomit a říci si opět „mlč!“ a sledovat jak ona myšlenka mizí jako přízračný vlak. Po nějakém čase, který budete věnovat tréninku toho na nic nemyslet, se vám přestanou vkrádat myšlenky do hlavy úplně a vy budete moci svým „Mlč!“ ovládat plně své vědomí a maximálně se soustředit.

Tady třeba můj první test v praxi. Šel jsem s jedním svým kamarádem vyzkoušet si kickbox. Mám rád všechny sporty a chtěl sem si dát pořádně do těla tak sem řekl, že to zkusím. Boxerské rukavice jsem měl na sobě vůbec poprvé a s boxováním nemám žádné zkušenosti. Kamarád mi vysvětlil postoj, některé údery a bloky, a že si zkusíme lehce zaboxovat. Z počátku jsem dostával strašně, ale pak jsem si vzpomněl… Najednou mi v hlavě vytanula na povrch myšlenka, jako z nějakého boxerského filmu kde trenér říká svěřenci: „ Na nic nesmíš myslet, musíš být úplně prázdný. Pak budeš nejlepší. Nemysli na soupeře na jeho pohyb a údery, na to jestli to všechno děláš správně. Nemysli na nic a neboj se!“. Tak jsem to zkusil, přestal sem si vnitřním hlasem říkat „stůj takhle“, „bacha rána!“, „teď udeř!“, prostě jsem najednou mlčel. Od té chvíle sem měl pocit, že boxuju už léta. Každou ránu jsem vykryl a dost jsem jich rozdal. Je sice pravda, že mě kluci šetřili, protože sem byl „nováček“ ale ten rozdíl oproti prvním minutám byl neuvěřitelný. Opravdu to muselo vypadat, že na to mám něco jako talent.

Ono ovládnutí mysli je samozřejmě klíčem ke spoustě věcem jako je třeba astrální cestování nebo hluboká meditace. Už několikrát se mi při mých pokusech stalo, že jsem při tom „na nic nemyslet“ jakoby usnul. Teda to jsem si tehdy myslel. Pak jsem to začal trošku rozebírat a zjistil jsem, že se to hodně podobá spaní, ale je to v podstatě úplně něco jiného. Třeba můj poslední pokus. Posadil sem se, uvolnil se, začal soustředěně dýchat a řekl si „mlč!“. Nějakou chvíli na mě sice doléhaly různé moje myšlenky, ale já jsem je vždy odmítl a nechal mizet. Pak jsem cítil jako bych usínal, ale stále jsem cítil všechno okolo a všechno jsem i slyšel. Měl jsem pocit jako bych byl sám uvnitř sebe. Jako když si představíte člověka jako hlubokou studnu, vy jste ta studna a najednou je z vás to vědro co vše jen zevnitř ze dna sleduje. Všude je jen tma ale vy víte, že jste uprostřed něčeho. Bylo to úžasné. Když jsem pak otevřel oči, zjistil jsem, že od doby co jsem je zavřel, uplynula skoro hodina. Mě to ale přišlo jako pět minut. Zajímavé taky bylo to, že se mi chtělo hrozně spát, cítil jsem obrovskou únavu, jakoby touhu těla vrátit se zpět do toho stavu spánku nebo „skoro spánku“. Samozřejmě jsem se párkrát zhluboka nadechl a byl sem svěží jako jarní vánek, ale ta vazba, to že to tělo „tam“ chce být, mě úplně překvapilo. Určitě to budu zkoušet ještě dál a myslím si, že v tom to stavu vědomí se dá dosáhnout mnoha, pro nás v tuto chvíli, neuvěřitelných a neskutečných věcí.