..Co je to vlastně pro vás Peklo? Je to snad místo kdesi pod zemí, kde žijí různé stvůry a čerti a každou hříšnou duši potrestají? Vaří v kotli všemožné hříšníky, mučí je a trýzní… To je „stará“ představa pekla. Představa vytvořená pro lidi dřívější doby aby snáze pochopili jeden ze základních principů života…

.. termín „životní princip“ nebo „princip života“. Je podle mě to nejlepší pojmenování pro něco co k životu potřebujeme, něco co vede naše kroky a dohlíží na rovnováhu na světě. Stejně jako třeba zákon akce a reakce můžeme nazvat principem pohybu nebo také principem všeho dění. Bez akce by nebylo reakce, bez příčiny důsledku. Všechno na tomto světě podléhá určitým zákonitostem. Teď akorát jedna otázka k zamyšlení (rozeberu jí v následujících článcích): „Kde se všechny ty zákony vzaly, když je nevymyslel člověk a nejspíš se ani nevyvinuly jako zvířata?“

..Lidé si už od začátku časů kladou různé otázky: „Jak vznikl svět? K jakému účelu? Proč jsme tady? Kdo to způsobil? Jaký je smysl života?“a mnohé další. Každý z nás je schopen takových to otázek vymyslet spousty, protože je toho spousty co nás zajímá a nedá nám to klidu. Každého z nás, přesto že jsme každý jiný, napadají otázky podobné, otázky týkající se právě smyslu našeho bytí. Je to tak správně. Člověk byl obdařen touhou po poznání, aby se vyvíjel, aby rostl. Touha je v podstatě ten nejzákladnější životní princip. Ta je motorem každého člověka, který ho žene kupředu. Spousta náboženství povahovala nebo považuje touhu za tzv. hřích. Touha sama o sobě ale přece nemůže být špatná. Něco co nás drží při životě, nemůže být špatné. Touha je hnací síla, která mi říká: „Teď se chceš najíst. Teď zase napít. Teď spát a teď se třeba milovat se ženou...“ Touha je něco co, nám bylo dáno do vínku stejně jako oči nebo uši. Jde bez ní žít a teoreticky ji třeba částečně potlačit, ale proč… Proč bychom se zbavovali očí nebo uší? To by byla přeci hloupost… K věcem kolem touhy se určitě v nějakém dalším článku ještě vrátím, teď bych ale rád nastínil to tzv. Peklo na zemi…

..to tak zvané Peklo je, jak už jsem uvedl, další životní princip. Peklo v podstatě jako takové neexistuje. To pouze člověk si ho sám vytváří. V minulém článku (#2) jsem nastínil tzv. „pozitivní myšlení“, to by se dalo přirovnat k Ráji. Už chápete? Peklo jsou ty špatné myšlenky, peklo je svědomí a strach. Do pekla se dostaneme, pokud sejdeme z cesty. Cesty pozitivní a přejdeme na cestu negativní. Peklo je spravedlnost a spravedlnost tkví v tom, že každému se dostane podle jeho myšlenek, a to ať už jsou dobré (pozitivní) nebo špatné (negativní). Peklo si ze života děláme sami a to nejrůznějšími myšlenkami typu: „…co když mě vyhodí z práce?“ nebo „ ...sem bez peněz“, nebo nejčastěji „sem blbej“ nebo „na to nemám.“ Kterýkoliv negativní postoj k sobě samému nebo mému okolí se totiž stane skutečností, stejně tak jako pozitivní. To je skutečný význam Pekla a Ráje. Obojí si člověk nosí v sobě, musí si jen vybrat kterou cestou se dát. Jestli tou snažší nebo tou těžší. Vždycky se říkalo, že cesta do pekla je dlážděná zlatem a je tomu tak. Myslet negativně je přeci tak jednoduché, zato přesvědčovat se stále o pozitivech a věřit je stále těžší… Přestaňte se trápit, přestaňte si vyčítat, přestaňte se rozčilovat a bát se, a uvidíte, že se vám o mnoho lépe povede.