Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"

Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:

1. obstaráme si větší bič
2. vyměníme jezdce
3. říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
4. založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
5. navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
6. zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
7. vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
8. vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
9. upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
10. zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
11. zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
12. prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
13. po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
14. vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
15. nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
16. nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
17. restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
18. prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
19. povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
20. budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli