Každý člověk na světě si něco přeje, po něčem touží… Jak už sem vysvětlil v minulých článcích, touha je naše hnací síla. Touha je to proč žijeme a splněná touha je naše požehnání. Ať už toužíme po bohatství, úspěchu, moci nebo rozumu a osvícení, vždy nás naše touha žene kupředu a tím se vyvíjíme a rosteme… V následujících řádcích bych vám chtěl nastínit to jak dosáhnout úplně všeho co si přejete!!!

            Tenhle systém je jednoduchý, každý ho určitě moc dobře zná a někdy ho určitě aspoň jednou použil. K získání toho co si přejeme, se stačí jen „pomodlit“… Zní to zajímavě, že? Ale je to tak. Většina lidí se samozřejmě modlí špatně a v podstatě si tím tak ještě ubližují a zhoršují svou situaci. Jednoznačně špatná motlitba je třeba ta když člověk nemá peníze a modlí se „za ně“. Takového modlení je spousta druhů, člověk si může říkat třeba: „Proč mě bůh trestá nedostatkem…“, „Já chci peníze…“, „Chci být bohatý…“, „Proč zrovna já jsem chudý…“ a spousta dalších. To jsou samozřejmě všechno špatné motlitby protože jsou všechny negativní a člověk se zžívá s názorem a myšlenkou že je chudý! Jak už sem vysvětlil v minulých článcích, svět je založen na několika principech a zákonech které fungují vždy a všude. Jedním z těch principů bylo svědomí. Jestli si to ještě pamatujete, tak svědomí funguje úplně stejně jako přání nebo motlitba. To znamená, že jakkoli se budu cítit nebo cokoli budu chtít, to přijde.  Proto své přání musím akorát správně podat bohu. „Věc“ nebo princip, který nám slouží k tomu, abychom mohli mluvit s bohem je už dlouho známý a po mnoho let již zkoumaný a testovaný, je to naše podvědomí!

Naše podvědomí je to nejcennější co máme. Podvědomí je to co nás drží naživu, to je to co za nás dýchá, to je to co nás v noci vzbudí, když potřebujeme na záchod, to je to kam se ukládají všechny naše vzpomínky, zážitky a zkušenosti, to je to naše spojení s bohem. Podvědomí funguje zajímavým způsobem. A to abych to řekl nejvýstižněji „v první osobě“. Podvědomí se neúčastní dedukce ani logických operací vědomí, ono jen dělá to, co se po něm chce. To je v podstatě ten princip svědomí, já jsem si nekoupil lístek na MHD a mám strach, že přijde revizor, podvědomí si z mých myšlenek přečte akorát ten pocit, jaký mám, pocit ohrožení a ztráty. Ono neví, že to nad čím přemýšlím, nechci, protože se neúčastní právě toho logického vyhodnocování. Tak mi to pošle, a nemusí to být zrovna revizor, ale můžu něco ztratit nebo mi může někdo jinak ublížit. Prostě podvědomí to zařídí tak, abych dostal ten pocit, který jsem si objednal. Znám třeba jednu paní, která za poslední dva měsíce přišla o tři mobilní telefony. Pokaždé jí zmizel za hodně „náhodných“ okolností, buď jí byl ukraden, nebo ho ztratila. Ona si pro sebe může říct, že má prostě smůlu, že se to stává i jiným lidem a nehledat v tom souvislosti. Já jsem třeba zatím za svůj život nepřišel o jediný mobilní telefon a to jsem ho kolikrát někde zapomněl nebo potratil. Jednoznačná odpověď tedy je, že si to způsobila sama.  Způsobila si to špatným myšlením. Vím, že pracuje v hoteliérství a nosí si domu každodenně „tuny“ jídla. V podstatě to jídlo krade a ať se to může zdát jakkoli správné nebo běžné, správné to není. Jí nejspíš přemohl pocit nedostatku v její duši, proto se zásobí jídlem a snaží se tak toho pocitu zbavit. Samozřejmě do toho cítí určitě, že to co dělá, není správné, že krade! A její podvědomí jí to strádání, ty špatné myšlenky, ten pocit nedostatku vrací tak že pravidelně přichází o telefon. Má teď pár možností jak to vyřešit. Pokud je dostatečně vysoko na psychické úrovni, dokáže sama sebe přesvědčit, že netrpí nedostatkem a že všechno co dělá je správně, dokáže si odůvodnit tu krádež tak aby necítila výčitky a může krást dál. Problém je v tom, že když je člověk na takovéhle psychické úrovni ví, že krást vůbec nepotřebuje. Druhá možnost je, přestat krást a zajistit si jinak onen „dostatek“, tak aby netrpěla výčitkami svědomí. Její podvědomí to potom všechno urovná.

Z hlediska uvedených příkladů a skutečností vám teď musí být jasné, že když se budete modlit za peníze tím stylem, že si budete říkat „Chci byt bohatý!“ tak se nebude nic dít, ba naopak budete ještě vice strádat. Podvědomí si přečte jenom ten pocit „chtění“ a udělá všechno proto, abyste chtěli byt bohatý. To znamená, že budete víc strádat, protože čím víc budete strádat, tím víc budete chtít. Už tomu rozumíte? Jednoduché, ne? Motlitba je v podstatě vědomá autosugesce. Musíme svému podvědomí vsugerovat to, po čem toužíme tak aby bylo schopné tomu rozumět a splnit to. To znamená, že místo toho abychom si říkaly, že nemáme peníze a je to běs, musíme si říkat, že ty peníze tu už sou, že už je máme. Laicky řečeno když si budete říkat, že jste bohatý a máte peníze, tak to tak bude. Nepozastavili jste se třeba někdy nad tou zkušeností, že v loterii vyhraje vždy ten co má už peněz dost? Nebo je to krásně vidět na příkladu židovské víry a jejich způsobu modlení. Všichni o židech ví že jsou bohatý, a to byl taky jeden z důvodů proč je začal Hitler vyhlazovat, ale to je ted jedno. Oni byli bohaty protože každy den když se modlili tak to dělali tim stylem že děkovali bohu za to čeho se jím dostalo, takže se v podstatě modlili tím správnym způsobem a byli stále bohatší...

 Samozřejmě tak jednoduché, že by jsme si říkali "Jsem bohaty...", to není. Nejde si najednou říkat sem bohatý, když člověk nemá co do huby. To si vsadí do duše akorát ještě větší rozpor a z místa se stejně nepohne. Nejlepší volbou je říkat si „Každým dnem se mi dostává více božích prostředků k uspokojení mých potřeb.“S touto pravdou se musíte zžít a přijmout jí za svou a pevně jí věřit. Musíte to cvičit a pravidelně se modlit, i když tomu zatím nevěříte. Protože, stejně tak jako jste museli dlouho cvičit řízení auta nebo jízdu na kole, než se vám to vrylo do podvědomí, teď musíte vrýt do podvědomí tohle. Potom to už poběží plně automaticky, stejně jako to řízení nebo jízda na kole. Budete mít vše, po čem toužíte!!!

Princip, který nám tedy plní přání je jednoduchý: vymyslíme si, co chceme a pak si zvolíme tu správnou motlitbu, tak aby byla co nejméně v rozporu s naším vědomím, a tu si pak vtloukáme do hlavy, než tomu začneme věřit jako by to už teď bylo a ono se tak stane…