Už moc dlouho jsem si přála mít pejska. Pořád jsem koukala na internetu na stránky plemene West highland white terier- zkráceně westík.
Ten pejsánek se mi fakt moc líbil, tak jsem si našla inzerát, kde nabízeli westíky k prodeji. Zavolala jsem na uvedené čísílko a domluvila jsem si s paní schůzku.
Prvního prosince jsem se jela podívat do Horního Jelení- to je kousek od Pardubic. Paní mi ukázala pět takových malinkých kuliček. Čtyři fenečky a jeden pejsek. Protože jsem chtěla pejska, tak bylo hned jasno, který mi bude patřit. Pejska jsem si zamluvila a odjela domů.
Doma jsem pro něj všecičko připravila, koupila košík-kde má pelíšek, různé hračky, mističku na jídlo i na vodičku, vodítko, obojek a další věci co takové malé štěňátko potřebuje.
Nastal den D. Psalo se 15.12. 2006 a já jsem si pro svého pejsánka odjela. Přijela jsem tam, pejsek už na mě čekal, ale vůbec se mu ke mně nechtělo. Měl na starosti spoustu jiných věcí než mě. Pořád přede mnou utíkal, asi se mu ke mně nechtělo. Paní mi ho chytila a dala do krabičky a mohla jsem odjet. Pejsek se tisknul v krabičce. Bylo mi ho tak líto, že jsem vzala deku a zabalila ho do deky a vzala si ho do náručí. Asi se cítil spokojený, protože hned usnul a probudil se až doma, kde si všechno očuchával, prozkoumával.
Od té doby, co jsem si ho přivezla, tak hodně vyrostl a už má i svou podobu.