Carr.ie

Koleje života...koleje smrti...

28.Červen 2007

Hvezda života

Hvězda života

Sníh přichází...ja už dávno odešla...

Procházela jsem temnou uličkou. Ani jediná lampa, žádné světýlko,které by osvětlovalo tuto ponurou část města. Jen na nebi zářily prvníhvězdy. Všude kolem bylo hrobové ticho. Jen klapání mých bot se nesloulicí. Jako by se tu zastavil čas. Nikde žádný pohyb. Jen já procházelatěmito opuštěnými uličkami. Byl již konec prosince, ale po sněhu anistopy. Byla zima, ale já na sobě měla jen lehké šaty. Moje pleť bylamrtvolně bílá a rty zima zbarvila do fialova.

Zabočila jsemdoleva a užasle jsem se dívala na dva metry vysokou sochu anděla,vytesaného ze skály. Měl roztažené ruce, jakoby se snažil obejmout celýsvět. Přistoupila jsem k němu blíž a schoulila se mu k nohám. Častokrátjsem sem chodila. Vyzpovídat se a postěžovat si na život. Lidé mnoupohrdali, ale tenhle andílek mi naslouchal a měla jsem jistotu, ženikdy nic neprozradí. Byl to můj nejlepší přítel, moje všecko. Nebylodne, abych tu s ním nebyla. Jeho přívětivé oči na mě shlíželi s láskoua laskavostí, kterou lidé nikdy nedokázali projevit. On mi rozuměl.

Začalajsem tiše plakat. Nedokázala jsem žít jako ostatní lidé. Já byla jiná.Nikdy se mi na světě nelíbilo, život byl pro mne nepřítel. Nevidělajsem nic, pro co by mělo cenu žít. Slza za slzou stékaly k jeho nohám.Můj život byl jeden velký boj. Jenže já už neměla sílu se znovu prát.Už ne. Začala jsem se třást. Byla mi zima, ale já zůstala schoulenáležet. Na nebi zářily hvězdy. Bylo jich tisíce. Milióny a držely se vobrovských kupách. Jen jedna byla opodál. Pomalu vyhasínala. Upřenějsem ji pozorovala. Najednou jsem si všimla něčeho, co klesalo k zemi.Sníh! Jak jsem se na něj těšila. Ale teď? Každá vločka, která se dotklamé kůže mi způsobovala nesnesitelnou bolest a lehký vánek jsem cítilajako ledovou vichřici. Byla mi zima. Přímo jsem mrzla, ale už jsemneměla chuť se znovu zvednout a žít. Všechno kolem mě zhaslo. Naděje,touha i moje hvězda života. Jen tělo leželo dál na místě, kde ho dušeopustila. Jakoby čas ani neexistoval, jakoby se zastavil.

Autor: Carr.ie v 19:43 |



Komentáře (0):

« Domů | Přidej komentář