CarwoodLipton

Tak nám ten Martin zase jednou přijel na bílem koni.A hned po probuzení a nezbytné flákání doma a dlouhém rozhodvání, jsem se ustrojil a vyrazil do toho nečasu.Ustrojen do stejnokroje armady ČR,obut v kanadách a s ocelovou helmou na hlavě jsem byl dokonále chráněn před veškerými rozmary přírody.po odházení 17-ti centimetrové vrstvy mokrého sněhu jsem zplácal takové menší sněhové nepojmenovatelné monstrum.Využil jsem toho že konečně přestalo sněžit a tím pádem i moje služba s koštětem zkončila.Tak jsem se dovibavil i foťákem a vyrazil do lesa.Po drubnějším dobrodružství ketré jsem potkal cestou k lesu(vyprosťoval jsem srnku uvýzlou mezi tyčkama v ocelovém plotu) jsem se konečně ocitl v bílém a tíchem lese.Jít po prošlapané cestě mi připadalo hloupé a proto jsem se radši vydal mimo cestu do hlubokého sněhu.Po menším pozdvižení které vyvolalo moje odění na jednom svahu plném mládeže jsem raději ustoupil zpět do hlubin lesa a co nejdál od lidí.V lese nedaleko hotelu Myslivna jsem si všiml krásneho jevu.Kopec na kterém jsem stál byl jasný,ale les po jeho svahu byl plný tajemné mlhy.Pohled do něj vypadal opravdu tajemňě a pohádkově.Což také dosvědčuje jeda z fotek na mém profilu.Takto zamlžený les mi připomínal les Bois Jacques z Bratrsva neohrožených.Pohled do korun stromů byl úchvatný.