A sakriš. Dosáhla jsem věku, kdy si člověk určuje priority do dalšího života. Maturitu v kapse a pár pozvánek na přijímací zkoušky na vysokou také mám, tak proč si neužít svoje poslední prázdniny. To jsem si říkala někdy v květnu, ale teď, o sedm měsíců později, je všechno jinak. Přestěhovala jsem se do Prahy, chodím na vysokou a na zábavu mi jaksi nezbývá čas. Trochu divné, že? Vždyť všude se píše, jak nejsou studentská léta skvělá, tolik zábavy prý člověk jinde neužije. Ano, první týden to byla zábava, ale teď je to dřina. Ráno do školy, večer domu, najíst, vykoupat a spát. Jo jo, není to lehké, stát se dospělým a ručit za svoji vlastní existenci, když do této doby za vás všechno rozhodovali rodiče a stále se to snaží dělat i na takovou vzdálenost, jakou tvoří 100 km. Hola hej, chce se mi kolikrát zavýsknout, když slyším kluky, že jdou na pivo, hned bych se přidala, ale je mi milejší se učit a skládat pak testy bez problémů, než někde pít a pak mít problémy. Nejen s cestou domů, ale také se školou. To si raději počkám domů, až se dostanu k partě lidí, kde je mi dobře a kde nikdo neřeší, jestli mám tričko podle poslední módy. Tak tak, vysoká není legrace, dala jsem se na vojnu, tak bojuju.