Včera jsem se setkala s názorem, že myslivci jsou největší "pakáž" na světě a že nedělají nic jiného, než že střílejí nebohá zvířátka. Abych pravdu řekla, musela jsem se chtě nechtě pousmát. Jistě, televize oznámí, že se po cestě z honu stalo neštěstí, že myslivec postřelil, či zastřelil kamaráda v zeleném. A to je asi tak všechno. Dejte si ruku na srdce a zeptejte se, zda je to vůbec tak možné, aby myslivci existovali jenom proto, aby se zabíjeli mezi sebou. Vím, zní to divně, ale kdo se opravdu poctivě zamyslí, přijde na to, že mu to také nesedí. Ona totiž myslivost není jen o tom, že chodíme do lesa a střílíme, to sice také, ale i ta střelba má nějaké zásady. Lovu se věnujeme pouze nepatrnou část roku. A co ten zbytek? Nu, nesedíme po hospodách, jak si určitě myslíte, ale chodíme krrmit zvěř, pečujeme o tu zvěř, chráníme ji před nežádoucími vlivy ( například houbaři, nerada bych se některého houbaře dotkla, ale svým neuváženým pohybem po lese ruší zvěř a ta nemá svůj klid.Pravda je, že pak by se musel vstup do lesa úplně zakázat. Zůstává tedy na uvážení každého houbaře, zda pečlivě prozkoumá les, nebo se jen tak projde po cestách ). Dále je tu léčení zvěře, kolikrát v roce se dávají zvěři různé léky. Vždyť díky vakcinaci lišek se docílilo snížení výskytu vztekliny. Ale jsou i další věci... Třeba samotné krmení, když je pořádná zima ( tak leden, únor) málokterý myslivec sedí doma a kouká na televizi. Sedne do auta a veze do lesa krmení. Prosím Vás, pokud čtete tento článek, nenoste zvěři do lesa tvrdý chléb a když už jim chcete přilepšit, tak jablíčko, nebo rohlík, hlavně ne chleba, ten jim zkvasí v žaludku a věř pak uhyne.