To se tak prostě někdy stává, že člověk je nahoře a pak zase dole. Já se teďka nacházím spíš někde pod tím horem...A nemusela bych. Moje nynější stavy a pocity jsou úplně zbytečný! A dělám si je prostě sama a jsou i celkem nesmyslný a někdo by se jim mohl třeba i smát, ale to bych nebyla já, že? :-( Mám pocit, že se teďka řítím cestou, která nevede správným směrem... Ale asi je to jen pocit, protože by mohlo být všechno úplně v pohodě, ale já si to prostě všechno jen stěžuju a dělám obtížnějším... Možná je to taky trochu tím, že za chvíli skončí tento rok. Možná očekávám nějakou změnu, že se něco zlomí a bude vše jinak, ale asi to pocítím jen tím, že místo osmičky bude devítka...To bych nebyla já. Prý já, věčná optimistka, která svým pozitivním přístupem ke světu až děsí... :-D no, to nevím, nevím... Snad tento debilní stav zase odpluje na míle daleko a já zase najedu na správnou stranu vozovky života...