Člověk
19.Říjen 2008Žil jeden člověk v zemi té
Kde řeči mluví se samy
Tam štěstí prý je ukryté
Pod nekonečnými klamy
On však měl dar, jenž způsobil
Skutkem se stát věty pouhé
Na koho zdraví večer pil
Ten zdráv pak byl po dny dlouhé
Cokoli kdy si jen tak přál
To splnilo se už předem
Se smrtí často karty hrál
Však nepad mečem ni jedem
Stalo se pak, že tenhle muž
Náhle jen zřídka se bavil
Netěšilo ho smát se už
Nerad a bez zájmu slavil
Jednoho dne, když spát už šel
V čase, kdy jiný by vstával
V pustině svého nitra zřel
Čeho se nejvíc obával
Obraz toho, co jedině
Na světě kdy vskutku chtíval
Spatřil v té časné hodině
V hluboké oči se díval
Po mnoho zim, po mnoho let
šílenstvím hnán všude hledal
Procestoval snad celý svět
Přelud však najít se nedal
Bylo mu dáno jít a plout
Po celý život svůj dlouhý
Nikdy už nezbavit se pout
Palčivé, chorobné touhy
Co zemřel, stále chodí tmou
Neviděn naslouchá jiným
Ohnivé nebe nad sebou
Obklopen stromovím stinným
I s vámi někdy sdílí čas
Když úzkost bere zbytek sil
Uslyší v duši jeho hlas
Kdo v cizí bolest uvěřil
