Jakou cenu by měl pytel blech,
Který by si nes lev na zádech
Tak jako lev musí strpět na svém těle blechy,
Tak člověk musí snášet pomluvy a klepy
A čekat na to až jim dojde dech

Blecha kouše, když má zrovna hněv,
Člověk třídí zrno od těch plev
Čím větší lev, tím víc kousají,
Nejraději anonymně, potají
A věří, že by mohly být veliký, jak ten lev

Tak blechy kritizuji raději a dávaj najevo,
Co by se mělo a co nemělo
A v hloubi duše spřádaj sny nesmělý
Jak by dělaly to a to daleko lépe,
Mezitím poctí se pomluvou, či klepem
Vše by dokázaly, jen kdyby to uměly

Mistrovství světa v pomlouvaní,
Neschodný a zneuznaní,
V očích mají gilotiny zrna
Aspoň jednou být zajímavý,
Aspoň jednou vejít do slavobrány,
A pak odvrátit tvář a sklopit zrak

A tak je jejich údělem škodit, kousat a mizet
A tak je jejich údělem škodit, kousat a mizet

A až se jednou bleška probudí ráno hned
A zeptá se, zda ji už tolik netíží svět
Zjistí, že závist zůstala, jen oblečená do gala,
Největším problémem pro blechy je totiž posud blech

Mistrovství světa v pomlouvaní,
Neschodný a zneuznaní,
V očích mají gilotiny zrna
Aspoň jednou být zajímavý,
Aspoň jednou vejít do slavobrány,
A pak odvrátit tvář a sklopit zrak