Mám jen svůj plán,
že postavím vzducholoď,
s ní obletíme celý svět,
aspoň jednou, tam a zpět.
Ty se ptáš, co ti dám víc
a myslíš vůni slunečnic,
spíše než výlet na Měsíc,
chceš bílé klapky klavírů,
soukromý tryskáč z papíru,
krepové růže ze střelnic,
mlčky se ptáš, co ti dám víc.

Refrén:

Klesáme výš,
stoupáme hloubš,
jsme tlaková níž
a zároveň souš,
letíme nebezpečně,
chcem\', ať to trvá věčně,
když jsme si blíž,
mačkáme spoušť.

Už vím, co s tím, mám totiž plán...

Že tě vezmu ke hvězdám
a na dlani dám celý svět,
pokaždé, znovu, naposled.
Ty se ptáš, co ti dám víc
nechceš plátno, jen pár skic
a radši širák než hotel Ritz,
pusu, ne výšku katedrál,
jen tanec ve dvou, žádný bál,
jsi má neznámá do rovnic
a mlčky se ptáš, co ti dám víc.

Refrén:

Klesáme výš,
stoupáme hloubš,
jsme tlaková níž
a zároveň souš,
letíme nebezpečně,
chcem\', ať to trvá věčně,
když jsme si blíž,
mačkáme spoušť.

Klesáme výš,
stoupáme hloubš,
to nevysvětlíš.
jsme moře i poušť,
letíme nebezpečně,
chcem\', ať to trvá věčně,
kdo ví, kdo dřív,
zmáčkneme spousť.

Už vím, co s tím, mám totiž plán...