Tak jsem se nakonec rozhodla pozvání na chatičku přijmout...

Po šestý hodině na mě čekal Mekky s Pájou a přítelkyní u Okaye a vyrazili jsme. Teda až po tom, co všichni dostali výtle z mojí výbavy..Prej kam se stěhuju :D

Pak ještě musel zpět do Tp pro Vágiho, šmudlinu a Peťulu a na nás s holkama zbylo udělat ohýnek a zatopit 3 ventilátorama. No a dopadlo to tak, že vypadly pojistky, který sme hledaly ve sklepě (a oni se mrchy schovaly na WC) a oheň vyšel asi tak po hodině snažení?

No a pak už se začalo pít a akce to byla výborná. Na devátou si to ještě přihasil Koubič s pytlíkem a byli jsme komplet....všichni opilí :D

Ve dvě ráno Mekkyho napadlo, že bychom mohli jít ven a prubnout sníh. Tak jsme se se šmudlinou obětovaly a dneska sme obě nastydlý...

Ale jako fakt super akce...Lidi sou tam i dnes, ale já sem si pořád nebyla jistá, zda tam jet znovu a teď už je jaksi pozdě....

Neva, díky i za ten jeden den......

Furt nic, už mě to deptá jak se pořád nic neděje...Ve škole jen na hodinu, je teda pravda, že sem navečer teď byla v Hypru na kafi s Pajou a pri te prilezitosti potkala na nakupech Petrusku..Sem si taky chtela neco koupit, ale jako nebudu si delat iluze...z toho hnusu jsem si proste zase nic nevybrala...

No ted jen cekam az bude pul sedmy a jdu s expanmamou do deseti do prace a zitra rano zas.me trefi, ale co aspon budou penizky a zitra odpoledne jedu do PRAGLU!!!! :))

Včera dávali 8Mile, sem to viděla asi 3x v kině a parkrát na dývku a nééé včera jsem si to musela nahrát a ještě si to skouknout. Noo končilo to někdy po jedný, takže mi bylo celkem jasný, že do školy se ráno od osmi rozhodně nechystám...Pojedu tam až na poslední hodinu .

Havájos, to spaní do dvanácti..

No, ale to neni to hlavní....Protože mi přišla SMSka. V deset večer si zas na mě vzpomněl ex "Ahoj copak delas?". Dělám to, že nejsem...Chtěla jsem mu odepsat, fakt moc, měla jsem radost, že se ozval, asi i proto jsem musela odejít z pokoje a koukat na ten film, protože v posteli bych jen přemýšlela a přemýšlela..a 100x za noc brala telefon do ruky...

No neodepsala jsem, zaslouží si to. A nebo snad ne?? Hrozně moc se musim přemáhat, ale jsem prej silná a zvládnu to, tak uvidíme...

Včera jsem se vzbudila po akci asi tak kolem osmý a do deseti jsme se válely...Pak mě Petrušky maminka hodila domu, najedla jsem se a mohla jsem se začít připravovat na Viktorky narozeninovou oslavu..Docela jsem se bála, že ho tam potkám. Ale říká se, že se má člověk problémům stavět čelem a né zády a byla bych zbabělec, kdybych nešla jen kvůli němu.

Oslava docela dobrá, bylo nás tam jak psů, zase fajn vidět všechny ty známé tváře, které mám ráda... Když však exšvagrová prohlásila, že on by se tam měl po práci taky objevit, docela mi ten můj úsměv stuhnul. Návštěva se však naštěstí nekonala. Nikdo se mě neptal, nikdo nevyzvídal. Exšvagrová mě zvala na návštěvu někdy příště a exšvagr, ten jediný se mě ptal, jestli je tohle definitivní konec. Já to přece nevím ne?? Já se jen oblíkla a šla, nikdo nic neřešil, nikdo nemluvil!!!! Tak ať se všichni zeptaj jeho ne????

Večer jsem jela k Olče, čuměly jsme na bednu, povídaly si, nechaly z Káčka přivézt papů a pak sme šly spát...

Ráno jsem se vzbudila už v půl 8, kdy její přítel přijel z noční, ale zase jsme zalehly a bylo. Před dvanáctou telefon!!!! Pepikovi volal David, že se staví na cígo. V tu chvíli jsem byla naštvaná jako nikdy!! Celej měsíc se jim neozve a najednou by jezdil na cígo???

Seděli spolu v autě třičtvrtě hodiny. A pak jsme se s Olčou jen dovídaly NOVINKY. Že celá situace je jinak, než jsem jí pochopila já, dopis nebyl pro něj, ale pro kolegu (to bych chtěla vidět), že se rozešel on se mnou.....A proč má teda v autě novej řetízek a na něm znamení panny???? On je blíženec doprčic... Proč lže a snaží se všem nalhat, že je to jinak?? Teď tak přemýšlím nad tím, že možná celý ten náš vztah, celý ty tři roky byla jedna velká lež!!!!!!

No nic jsem zase doma a jsem vytočená a smutná zároveň. Tohle bolí od člověka, kterýho jsem celý ty roky milovala a miluju..To během chvíle se tak velká láska má změnit v nenávist?? Proč? Já jsem nic neudělala!!! Mám sto chutí mu hned teď zavolat a zeptat se ho proč bleje takový hovadiny, ale nemůžu, mám přece svou hrdost. Nebo ne?

Davide dobře, tak už se nechceš vrátit, když si to řikal Pepovi, ale proč dál ubližuješ a kopeš kolem sebe, když už je po všem?? Nemůžeme tohle všechno vyřešit v klidu a pohodě jako dva dospělí lidé??????? Fakt mě to mrzí, od tebe ano...

Včera jsem nakonec nikam nešla...Miru mě zvala do Unica a mě se nechtělo a dneska se mi taky nechce...

Mám zase dřepět doma a myslet na něj?? Včera jsem se tomu věnovala téměř celý den...Pořád nás před sebou vidím na akcičkách nebo u něj doma v obětí...Hrozně moc se mi stýská a asi nikdy nepochopim, v čem byla má chyba, že to takhle dopadlo...

Seznámila jsem se s novou slečnou a díky ní jsem si uvědomila, že můj vztah za něco stál a byl hezkej..Co ona prožila je nad mé chápání...Zase na druhou stranu by mi možná nedělalo tak velký problém zapomenout, kdo ví...

Ale já pořád myslim na ty 3roky, pořád dokola... Ty myšlenky nejdou potlačit prostě...

A ten sen, ze kterého jsem se probudila celá udýchaná a spocená stál taky za to...Potkala jsem někdo jeho a kukačku a řekla jsem jí, že jí v podstatě taky podváděl, když se s ní scházel, ale byl pořád se mnou, se mnou spal a říkal, že mě má rád a chce být se mnou. Kukačka se naštvala a už ho nechtěla. A on? Nezlobil se, což mě překvapilo...Střih....Opět mu sedím na klíně a líbáme se...

Ráno mi přišlo, že to je realita, že se nic nestalo a my dva spolu budem až navěky...Jenže nic. On, první kluk, kterého jsem si chtěla vzít, žít s ním a mít s ním krásné děti, odešel...a nejspíš už se nikdy nevrátí....

Dnešní den je nějakej divnej...Už od začátku...Zase sem byla vzhůru ještě předtim než Mirunce zazvonil budik, nechtělo se mi z pelechu, dneska ale maximálně ne, málem nám ujel bus, pak jsem potkala babičku, tak jsme šli na kafe a teď zas dřepim doma...

Na netu nuda, tak jsem si začala číst starý smsky a přemýšlet o tom, jak dlouho to s ní za mými zády táhnul a jestli to jde na těch sms poznat...Podle mých propočtů by to tak spadalo na nějakýho 18.10, kdy už se začal fakt chovat divně...Ale co já vim...Uplně se mi vybavilo, jak jsme byli první rok na dovolený, na chatě u babičky, u dědy v Pile, u nás na chatě, jak jsme kámošce 14dní hlídali byt a psa (tím jsme si vlastně zkusili, jak by nám šlo společný bydlení a ono že to šlo..) a prostě tak všeobecně...Nepláču u toho jen vzpomínám a na srdíčku cítím takovej divněj tlak...

Že bych už byla ve fázi, kdy si začínám připouštět, že tohle je fakt definitivní konec a začínám se s tím smiřovat? A nebo jsem ptostě jen v klidu proto, že si stále dávám nějaké naděje??? Už hodně lidem jsem řikala, že náš slepovaný vztah už by další kolo stejně nevydržel, ale i tak... Něco se ve mě drží, zuby nehty se vzpomínky ukládají do mozkových šuplíčků a zásuvek a já nevim... Prostě a jednoduše nevim...

Je mi smutno, ale dochází mi, že tahle etapa života se prostě uzavřela aniž bych to chtěla a už s tím nejde nic dělat. Jen mě prostě mrzí, že po třech letech udělá tlustou čáru a víc ho nezajímám. Neříkám, ať mi píše romantický sms (ty teď patřej někomu jinému), ale mohl by projevit trochu zájmu a úcty k osobě, kterou miloval, která byla jeho první láskou, prvním vážným vztahem. Nebo ne??

To je fakt pravda, že chlapi už pak nemaj žádný city a jsou jako kus ledu?? Nechce se mi tomu věřit, ale musim si připustit, že to tak nejspíš bude. Skončila jsem, smazal mě ze svého života jako mávnutím kouzelného proutku... Tohle mě mrzí možná víc než celá ta fraška s kukačkou, novym vztahem a krachem vztahu našeho....

Ráno se mi vůbec nechtělo z pelechu...Otevřela jsem oči a najednou jsem si uvědomila, že na to jedno vidim nějak blbě...A taky že jo...místo oka, ořech...Tak jsem byla nucená si namalovat jen jedno oko a to druhé namazat Opthalmoseptonexem a vyrazit do školy..Vlak jsem málem nestihla, utíkala jsem jak pošuk v kozačkách a modlila jsem se abych nepotkala JEHO, protože když jedu na osmou, tak je velká šance, že se s ním setkám, protože on v 7 ráno jedzí do práce....Naštěstí aspoň v tomhle se nade mnou kdosi slitoval..

Ve škole jsem ani první hodiny nemusela být, docházka se jaksi vynechala a na didaktice si profesor zkoušel něco na mě...jako myslim v rámci hodiny...Pak se mě zeptal, jestli mě neurazil a já že ne, že se směju a on na mě, že jsem nějaká skleslá, jestli mě něco netrápí. Do prdele to je jasný že trápí!!!!!!! Vyhrkly mi slzy a já nebyla schopná mluvit...A od tý doby to jelo....Myslim na něj do prdele...Na jeho polibky, naše milování a prostě na všechno, co jsme spolu kdy zažili. Vrací se to, jakoby se to stalo včera a přitom moc dobře vím, že teď nejspíš prožívá někde to samé, ale s KUKAČKOU (název pro holku, která mě vyhodila z hnízdečka...bohužel o tom ani neví)!!!! Bože a už je mi zase hrozně....Je to 5 dní...když počítám pátek tak šest a je to jak čerstvý..To bude zase noc....