Musela jsem vypadnout z TP. Doma jsem se chovala jak ta největší hrdinka a skrývala svoje opravdový pocity. Smála jsem se věku té nové a chtěla něco podniknout....Ve skrytu duše jsem jen chtěla od toho problému utýct...Mamka mi řekla, že to moc rozebírám, že to neni má věc...Jak to nemůže za celý ty roky být má věc proboha!!! Já vim, že si určitě zklamání taky zažila, říkala to....ale tak přeci musí pochopit, že čerstvá rána nejde jen tak zahojit...

U Mirči to bylo celkem fajn...prostš jsme si povídaly, psaly si s lidma na ICQ, prohlížely na líbku kluky...jenže já stejně byla myšlenkama uplně jinde. Spát sme šli po dvanáctý a je pravda, že se mi podařilo na chvíli usnout. Ale k čemu to, když spánek trval chvíli a já se opět probudila s tísnivým pocitem kdesi v hloubi mě???!!!

Nejhorší byla ale cesta zpět do Tp...jak se město přibližovalo bylo mi čím dál tím víc hůř, nedá se to popsat. Srdce bušelo na plný obrátky, do očí se mi valily salvy slz....

Teď jsm doma, naši v práci, ségra ve škole a na mě zas doléhá smutek, jsem sama a jinak tomu nebude..

10:09

Tobě nestačí, že už jsi mě psychicky zničil a srazil na totální dno?? Nestačí Ti, že trpím jako nikdy předtím?? Nikdy jsem si nedokázala představit, že tak ukrutná bolest vůbec existuje a Ty stále přitvrzuješ?? Jako proč? Čim jsem si to sakra zasloužila, že mě bereš jako ten největší odpad tohohle světa...

Chtěla jsem se jít s holkama jen pobavit, pročistit hlavu i s myšlenkama a Ty naschvál musíš jít do Aury, když víš, že tam chodim každej tejden a Tebe, jak si sám řekl to nebaví!!! Když už tak si dřepěl na baru, tak proč jsi tam nezůstal?? Proč jsi byl všude, kam jsem se podívala???

Mě to už stačí jak mi ubližuješ, stále a pořád.....já potřebuju i něco jiného než jen hloupý myšlenky na něco, co bylo a už nebude....Chápeš to?? Já potřebuju žít abych mohla někde začít znovu....Ale takhle se mi zapomenout nepodaří nikdy....

10:18

Dneska je to přesně 2 roky a 11měsíců, co jsme my dva začali být spolu.......a 2 dny, který spoluž už nejsme...

Tohle je přesně písnička, která nás vystihuje...Já vim, že hodně lidí Tokio Hotel nenávidí, ale tohle je fakt až bolestně pravdivej text a kdykoliv si tu písničku pustím, brečím jak malé dítě a do srdce se mi zabodává tisíce jehliček..Ano, to je ona....která mi Tě vždycky bude připomínat....Budu jí poslouchat pořád a třeba se mi jednou sprotivý i s Tebou........

12:53

11:21

Jak si mi to mohl udělat?? Tahal si mě celej měsíc (a kdo ví, jestli ne dýl) za nos, v pohodě ses mi díval do očí, miloval jsi se se mnou a nenašel v sobě ani kousek citu a černýho svědomí. Nechápu, jak můžeš být tak bezduchej....jak se teď dokážeš objímat, líbat...možná už i milovat!!!! s jinou aniž by sis uědomoval mou bolest...

Díky Tobě jsem sice prožila mnoho hezkého, ale taky to nejhorší zlo, jaké mě mohlo v životě potkat..To, jak mi teď je, jak pořád doma brečím do polštáře, bloumám v ulicích, myslím s ukrutnou bolestí srdce na Tebe a ty přitom jsi s ní!! Ti v životě neodpusíim. Miluji Tě a stále Tě budu milovat, ale památka zesnulých je nejspíš znamení, abych nás dva navždy pohřbila..

Vzpomínky zůstanou, ať ty šťastné chvíle, či zlé...ale věř, že rána v srdci po Tobě se bude hojit hodně dlouho.........

18:05

Sedim u kámošky a opět přemýšlím...už zase sakra...proč ty myšlenky na něj nejdou nějak vymazat, proč nemůžu lusknout prsty, aby se všechny vzpomínky na celý ty roky vymazaly?Proč? Já už dál nemůžu...je to moc čerstvý, ale bojim se, že to bude čím dál tím horší...a jako že se to zhoršuje...Teprve dneska mi to pořádně v té hlavince secvaklo, teprve dneska jsem si pořádně a na 100% uvědomila, co se děje a že to, čemu jsem tolik věřila, pro co jsem měla žít už neni...