Vladimír Ráž
Před sedmi lety, 4. července roku 2000, tři dny po svých sedmasedmdesátinách, zemřel po dlouhé nemoci Vladimír Ráž.
Narodil se 1. července 1923 v Nejdku na Karlovarsku, studoval na pražském reálném gymnáziu a chtěl se původně věnovat medicíně. Během okupace, kdy byly zavřeny vysoké školy, se pak zapsal na dramatický obor pražské konzervatoře. Když byla nakonec zavřena i ta, absolvoval školu po válce v roce 1947.
Hvězdou českého filmu se stal ještě v druhé dekádě svého života. Díky své štíhlé a vysoké postavě se hodil nejen pro ztvárnění rolí pohádkových princů, ale bohužel vyhovoval i pro schéma proletářských kladných hrdinů. Proto režiséři angažovaní pro věc socialismu mu nabízeli hlavní role. Nejen oni - naštěstí pro český film.
V době, kdy Vladimír Ráž ve svých 26. letech přestupoval z Realistického divadla do Divadla státního filmu, zaujal režiséra Václava Kršku pro roli revolucionáře J. V. Friče do filmu "Revoluční rok 1848". Dalším společným filmem se v roce 1950 film "Posel úsvitu", kde Ráž ztělesnil titulní úlohu vynálezce Josefa Božka. (Ještě před tímto filmem hrál v Němé barikádě pod režijním dohledem Otakara Vávry).
V roce 1952 s ním režisér Bořivoj Zeman začal natáčet Pyšnou princeznu. Námětem filmu byla pohádka Boženy Němcové Potrestaná pýcha, hudbu skládal Dalibor Vačkář, písničkové texty napsal básník František Hrubín.
![Byl jednou jeden král](http://dvd-inform.wz.cz/archiv/byl11kral.jpg)
Pyšná princezna se stala nejnavštěvovanějším českým filmem s rekordem okolo devíti miliónů diváků. Velmi populární se stala i píseň z filmu - "Rozvíjej se poupátko". Není divu, že režisér Bořivoj Zeman ho postavil v roce 1954 i do své další filmové pohádky "Byl jednou jeden král" podobnou sestavu, s jakou zvítězil v Pyšné princezně. Námět opět podle Boženy Němcové, princezně Marušce (Milena Dvorská) opět zpíval Ráž coby rybář píseň o neposedné vážce, jen hudbu složil Václav Trojan. Úspěch byl i tentokrát velký, i když 6. milionů diváků, kteří shlédli film v kinech, přece jen "Pyšnou princeznu" nepřekonal. Zásluhu na úspěchu filmu měli určitě také král Jan Werich s rádcem Vlastou Burianem.
Po polupráci s Krškou a Zemanem pak Ráž začal spolupracovat s režisérem Martinem Fričem. V jeho filmu Tajemství krve byl doktor Jan Janský, objevitel krevních skupin, Rážovou poslední pěknou a hvězdnou rolí. Končil rok 1953, v hercově životě patrně nejplnější ze všech. Sedlák Jan Sladký-Kozina, jehož zahrál dva roky nato ve Fričových Psohlavcích, se už s Rážovým hereckým typem pojil obtížněji. Když se ovšem operní experimentátor Václav Kašlík pokusil v roce 1962 zfilmovat Dvořákovu Rusalku, nerozpakoval se svěřit úlohu prince opět Vladimíru Rážovi. Otevíral ústa ve shodě s nahrávkou tenoristy Zdeňka Švehly a ocital se už jednou nohou tam, kde postupem času pevně stanul oběma: v umění dabingu. Za dlouholeté výkony v tomto výsostně profesionálním oboru také v roce 1997 dostal poslední své velké ocenění. Jiná si zasloužil už dřív v Lyře Pragensis, v nedělních Chvilkách poezie a všude tam, kde něco vážilo slovo. Vždyť i ta Pyšná princezna existovala už v roce 1953 i v rozhlasové podobě.