Punk se v čechách objevuje od 80. let. Kdy začali vznikat, první z českých punkových skupin. (Znouzecnost, E!E, Visací Zámek...) Od té doby se v čechách začal zvyšovat počet lidý co poslouchali tvrdou kytarovou muziku s tvrdými texty. Už tenkrát ste mohli na ulici potkat člověka s čírem ale na pankáče se dřív lidi dívali jinak. Jako na fetáky, magory. Ale kdo nepochopí ten system tak asi si bude tohle myslet pořád. Punku je v čechách víc a víc a pořád ubývá diskantů a hip-hoperů, ale taky víc je těch co si o si myslí, že punk je i blink180, green day, tokio hotel=(pičusové) atd...jenže to má k tomu hodně daleko. Ale bohužel sou i takový debilové co si nechají vyholit hlavi a na záda bundy našít hákovej kříž.

FUCK OFF DISKO !!!!!!!!!!!!!!!pičo!!!!!!!!!!!

Punk's not dead

Punk nezemřel, punk stále žije a žije již tři desetiletí. V 70. letech nastoupila v GB (po vzoru US street-rocku)první vlna punku. Punk-rock se stal tím nejtvrdším co jste mohli na hudební scéně slyšet.Hudba nebyla nikterak složitá, zato rytmická a texty úderné, vyjadřující pocity a vystupující proti nespravedlnostem režimu, volající po anarchii a propagující anarchistické názory. Punk se udržel v povědomí celá 70. léta a ze scény ho nevytlačil ani metal, který svým nástupem vyvolal nemálo roztržek mezi punkáči a metalisty

. Punk ovšem nezanikl , ba naopak nastupuje druhá vlna punku.....

Mnozí dosud žijí v představách, že punk je strašlivý hluk,

který nemá s hudbou nic společného. Tento dojem posiluje i konvencím se zcela vymykající zjev jeho vyznavačů. Punk, který šokoval agresivitou svého projevu, je výrazně melodický. Důležitá je tedy silná melodie a refrén, který si může opakovat publikum....................................

Móda

K punku neodmyslitelně patří styl

oblékání.

Úzké potrhané džíny, vysoké boty, rovněž něčím provokující tričko , kožená nebo

džínová bunda.

Samozřejmě nesmí chybět nějaký ten řetěz, zámek(samozřejmě visací) , ale ti odvážnější si mohou vzít třeba i petlici,

no konečně proč ne, že?!! A v neposlední řadě spínací špendlíky. V letních dnech jsou oblíbené pod kole

na zastřihnuté kalhoty, nejčastěji červené(popřípadě jiné provokující barvy) a vysoké boty nahradí v tomto případě vietnamky. Oblíbená jsou i hadrová či kožená sáčka po vzoru SeX PISTOLS, ozdobená několika spínacími špendlíky. Nesmí chybět ani správný účes, ať už je to číro, bodliny nebo jen tak "rozcu

chané " vlasy, to vše mnohdy barvené.

Nazi punk a punkobolševici

Asi těžko může někdo při smyslech pochopit, jak si sračka jako bolševik nebo faška může říkat pankáč. Buď to nácek nezvládne přejít z jednoho extrému do druhého a zůstane "nedodělanej", nebo je to naprostej kretén. V případě objemu fašistického mozku bych si nedělala velké naděje, takže v úvahu přicházejí obě možnosti. Pár nazíků znám. Z vlastní zkušenosti potvrdím, že jsou to vypatlaný vychlastaný mozky s rasistickejma kecama, které se nezmůžou na nic chytřejšího (co byste také chtěli od nácka...?). Jednomu jsem se zmínila, že jsem anarchistka. Na otázku proč on není, se zmohl jenom na výmluvu, že je to politika. Asi za půl roku byl stíhán za rasově motivovaný čin. Mimochodem je to "bejvalej" nácek a jeden z nejznámějších pankáčů v Praze. A jako nácek nejnenáviděnější. S punkobolševiky je to podobné - punkeři přece rádi malovali a malujou áčka v kroužku. Ne srp a kladivo. Punk znamená osobní anarchii, odpor a touhu po svobodě.

Smrt fašismu a bolševismu!!! Punks not dead!!!

Komerční punk

No comment. Dříve undergroundové kapely považované za "krále punku" dnes vydělávají prachy na stylu, který by měl být zásadně nekomerční a nezávislý. Viz skupiny jako E!E. Plexis, Visací zámek apod. Některé z nich hrají i více jak patnáct let. Dosti často se stává, že kapely hrající takhle dlouho, zkomerční, což je škoda a hanba takovému punku! Jen se na tom dokazuje, jakou moc mají peníze: v tomto případě je to však do nebe volající. Jsou ale i výjimky - jen tak dál, protože zdiskreditovat punk na nástroj konzumu je hnus.

Anarchopunks

Anarchopunk znamená vnitřní vyjádření. Pro anarchopunkáče má význam alternativní kultury či kontrakultury, k čemuž patří např. vegetariánství (nebo veganství), squating apod..,protestuje tím proti zažitému "být jen jeden ze stáda". Někdy jde o lidi, kteří nedokážou svůj vnitřní nesouhlas se systémem udržet "jenom v hlavě". Prostě se chtějí lišit, nechtějí se z ničím takovým ztotožňovat.. Každopádně už to není únik jako v případě alkopunks. Pro většinu anarchistů má však anarchopunk největší smysl v hudebním podání - ať už vlastní produkce nebo jen vstřebávání textů, protože ty mají, narozdíl od alkopunkerských kapel nějakou hodnotu, předávají nějakou myšlenku lidem. Nechci tímhle vším někomu předhazovat, že by punk byl jen tím jediným a nejlepším řešením, jak "vytřít" oči konzumní společnosti. Je to jenom jeden ze způsobů, jak se jí a důsledkům jejího nešetrného, sobeckého a nesolidárního přístupu k sobě sama, ale i k druhým, vytknout.

Alkopunks

K tomu se hlásí přesně ten typ pankáčů, ke kterým se výstižně hodí heslo No future. Bohužel jich je hodně, a tak jsou házeni do jednoho pytle s anarchopunks. Často se o nich mluví jako o feťácích, kterými anarchopunks nejsou. Jejich nejpodivnější odrůda jsou týpci s čírama, špinaví, odrbaní a poflakující se po nádražích, případně přespavající po ulicích nebo pod mostem. Ti už nemají nic společného ani s tou muzikou, jako spíš s drogama. Alkopunsk jsou nejčastěji k vidění s lahváčem v ruce nebo rovnou něčím nametení: a to bohužel i na demonstracích, na kterých se alkopunks výrazně "oddělují" od ostatních demonstrantů. Jsou to na první pohled izolovanější skupinky lidí, kteří se nezajímají ani tak o význam akce, ale spíš jsou všude, kde se něco děje. Sedí, popíjejí, čoudí a smějí se. A to je všechno, na co se celkově zmůžou. Jedna věc se jim ale vytknout nedá, mají dokonalý přehled o punkový muzice, mají spoustu známých a vždycky vědí, kde se šustne, co se punku týče. Znají spoustu punkových kapel a vždycky se objeví na každé lepší hudební akci. Oni totiž hudbou a zábavou žijí, nestarají se o nic a o nikoho a vůči vnějšímu světu se stali flegmatickými. Není se co divit, že pořád víc a víc lidí, včetně punkerů, sklouzává do tvrdých drog nebo chlastu. Alkopunks prostě vidí jediný únik z tohoto světa, špatných rodinných nebo sociálních poměrů pouze prostřednictvím alkoholu, drog, agresivity a divokého života a jedinou možností, jak na sebe upozornit, vnímají to, co ostatní lidi odpuzuje - punk. Možná to dělají proto, že dnešní vykořisťovatelský systém nenachází žádné alternativy, které by neomezovaly naše životy a oficiální komerční kulturu. Ale to málokomu dochází.