Černé oči, bílou tvář

doprovází Luny zář.

Slza s slzou po tváři stéká,

bouřlivěji nežli řeka.

Vítr šeptá jméno jeho,

noc je svědkem skutku tvého.

Černé vlasy, mrtvé oči

teď nehybné se v krvi močí.

O něm smýšlelas jak na vraha svého,

tvým skutkem skončil život jeho.

Noc jeho tělo pochovala

tím vrahem ses teď sama stala!

Svědomí tvou duši váže,

do temné noci tě teď káže.

Lidskost, v jíž věrnosti si žila,

ta lidskost tě teď odsoudila.

Jsi hostem v domě lesní říše,

klečíš, čekáš až naplní se číše.

Pro životy, které ti byly hrou,

ten tvůj teď končí rukou tvou…